2. Spěti
2. Spěti. Mkl. Etym. 317. b , List. fil. 1883. 453. — kam (jak). Vlna do dálky spěje; V dál koráb spěje; Vždy stejným rhythmem vlny spějí k břehu; Vždy výše anděl spěje vzhůru; Směle nožka spěje na ně (stezky); Duch lásky nade spoustu spěje. Osv. K cizím břehům s. Kká. K zá- letům spějí mládenci. Hdk. Ať šťastní spěji v slunný jih Klš. Spěl v tichém letu orel k obloze. Vrch. Ku pomáhání s. Ž. kl. 69.2. — kde komu jak. Nade hlavou čas mu spěje letným křídlem. Vrch.— kudy (jak odkud). Tak směsí pustou volným krokem spě i; Horský ručej přes balvany v ples- ném tanci spěje v dál; Vzpomínky jeho hlavou spěly. Vrch. Z chrámu hlavním spěla vchodem. Hdk. — jak. Zvěsť radostná tu větrem spěla. Exc. — s kým. Myšlénky mé, ó vlnky, spějí s vámi. Kyt. 1876. 80.