Sstoupiti
Sstoupiti, sestoupiti, sstup, sstoupě (íc), il ení; sstupovati, sstoupati — dolů stou- pili, herab-, nieder-, heruntersteigen, nieder- fahren; postoupiti, abtreten; do hromady stoupiti, zusammentreten; se = do hromady stoupiti, sjíti se, zusammentreten; spolek učiniti, sich verbinden; sraziti se, eingehen. Jg. — abs. V pořádku sstupujících jsou vnuk, pravnuk. Kom. Sstúpila, když jest ovoce i řeč hadovu oblibovala. Hus II. 430. Sestoupit! schliessen! Čsk. — odkud: s koně. Us. Sstup, můj synu, s kříže dolů, já za tebe trpět budu. Sš. P. 50. S. s vý- sosti. Kat. 1728. Sstúpil s své pře. Št. Kn. š. 142. Sstup s kříže, jsi-li syn boží; Ale myšlení tato ne s hóry sstúpila sú, ale z dolu v srdce; Já jsem chléb, jenž sem s nebe sstúpil. Hus I. 238., II. 138., 147., 148., 236., III. 174. Aj vizi zjevného hriešnika, že viece jsa spravedliv sstúpil jest z chrámu nežli zákonník. Hus II. 318. Nebo ti, kteří z nich sstupují (pocházejí, descendenti). Reh. sv. Ben. — (se) kam. S. do dolu, D., do pe- kla, V., do pekel, Ros., do propasti. Kom. Kristus sstoupil do předpeklí. Sš. Sk. 27. S. do pekla, Chč. 301., 626. Až do pekla sstúpíš; V hlubokost sstúpil; Viera v srdce sstúpila; Do pekel sstúpili radovníci, z nichž jeden byl jest tento bohatec; Sstúpil jest v nedostatek pokoje hřiechem; Zmilelý mój sstúpil jest do zahrady k záhrobci voňa- vosti, aby se pásl v zahradách; Protož zuove choť choti svého, aby sstúpil do vi- nice. Hus I. 196., 212., 147., II. 244., 336., III. 71., 91. (Tč.). S. se do rady. Kom. S. v hromadu, v kolo. Apol., Žer. L. I. 20. S. se v potaz. V. — odkud kam: s vrchu k jezeru. Zák. sv. Ben. Jdi k jihu na cestu, jež sestupuje od Jerusalema do Gazy. Sš. Sk. 101. Člověk jeden sstupováše od Jeru- salema do Jericha i upadl jest v lotry; O člověče! sstúpils s výsosti v nízkost', u vinu od nevinnosti, od světla v temnosť, od ži- vota v smrť . . .; Když jsem s nebe sstúpil do židovstva. Hus II. 327., II. 430., III. 78. (Té.). —jak: v jistém pořádku s. Kom. — co. Sstupuji to zboží (postupuji). Dipl. 1493. Když poženú koho s té dědiny, júž dědinu dětem svým vložil ve dsky, tak že sstúpil (odstoupil). Kn. rož. 128.— komu čeho (s čím, jak) = postoupiti. Že mu hradu praž- ského sstoupil, V., biskupstva. Dal. Sstoupili města i se vším zbožím. V. Sstoupil mu mě- sta pod úmluvou. Ms. Trub. Kr. Měl jsem jemu s. hradu Melic i toho zboží, což jsem k tomu držal; Slíbil mi svú víru a svú česť, abych jemu tvrze sstúpil; Měl mi tvrze s. a všechno zase vrátiti; Kázal mi toho s. Půh. I. 155., 156., 223., II. 278. (Tč.). Paní má mu hraduov, měst s. bez přiekazy. Dsky. — se = sjíti se atd. Vz na hoře. Sstoupili se rady (radové). Kom. Račte se sstoupiti. Ros. Sstupuji se vojáci. Cyr. Sukno se sstou- pilo = srazilo se. Ros. — se čeho: naděje (vzdáti se). Jel. — (se) s kým (v co). S Vršovci se nesstup (nespolčuj). Dal. La- tině vzní, že sstúpil jest s nimi, protože Jerusalem výše sedí než Nazaret. Hus II. 31. Sstupili se s pány v potaz. Žer. L. 35., Vš. 16. — se kde. V té bráně zeď se sstú- pila a spojila. Pass. 804. A když se přiblí- žil k bráně, tehdy zdi sstúpily sú se před ním a před jeho lidem. Hus II. 127. Že od- ved mě od mého práva a sstúpiv sě se mnú před markrabími milostí vším, což má, i ne- chce mi žádného dílu dáti. Půh. I. 160. — v čem. Ale když přijde, to věz sstúpí v da- řích. Hus II. 186. - komu na čem. Svato- kupec jest, že příteli na penězích sstupuje. Hus I. 423. Na puol lánu ježto mi sstúpili na závadném. Půh. II. 197. — co komu nač. Ten hrad sú prodali a sstúpili zlým lidóm na zemskú záhubu. Půh. II. 237. — kam čím. Sstúpie (Kristus) do pekel duší svou. Hus I. 3., 45. Sstúpil jest do pekla duchem umřev vedlé těla na kříži. Hus II. 182. — proč. Kristus praví, že s nebe se- stoupil pro spásu lidskou; Lásko svatá, se- stup na zem pro mne na odtuchu. Sš. J. 108., Bs. 205. Ješto jsem sě s ním sstú- pila bezděčně svého muže kázáním. Pňh. 1. 175. A tak ďábel v tom boji jsa od Krista přemožen i pro hanbu i z božieho súdu do pekla jest sstúpil; Však syn boží pro ni (duši) s nebe sstúpiti ráčil jest, aby ji vy- svobodil z moci ďábelské. Hus II. 93., III. 143. — oč. S-li jsme se o to. Žer. — kdy. Obilí časem hodně sestoupí se (seschne). V Kunv. Msk. A kdo první sestoupil do rybníka po skormoucení vody zdráv se stá- val; Anděl pak Páně sestupoval časem do rybníka; Kdy a které doby anděl sestupo- val, o tom nic se neví. Sš. J. 88., 83. — zač. Hodonína sstoupil za puol druhého sta hřiven gr. za markrabími milosť. Půh. II. 98. — kudy. Kněz jeden sstupoval túz cestú a uzřev Ho minul jest. Hus II. 432. — aby. Ktož na střeše jest, nesstupuj, aby vzal sukni svú; Ale proto jest on sstúpil, aby cierkev sv. k nemu vstúpila. Hus III. 60., 71. Vz Stoupiti.