Troubiti
Troubiti, trub, troubě (íc), il, en, ení; troubívati = troubou zvuk vydávati, trom- peten, blasen; zevlovati, gaffen. — abs. a jak. Hlasno trúbí. Rkk. Zhůru t. V. Zpět t. Kom. Nízko, vysoko t. Bern. Bůh ne- trúbí, proč člověka hubí. Č. M. 7. Jelen t-bí (v čas říje řve). Šp. Zná dobře troubiť. Vz Opilý. Límec kabátu troubí (čouhá). U Jižné. Vrů. Netrub (= nebreptej)! Na Ostrav. Tč. Kdo sa mlčat nenaučil, neví dobře mluviť, osožnějšej by mu bolo, keď by veděl trúbiť. Na Slov. Tč. Matka (včela) troubí (= královna vydává zvláštní zvuk, když včely rojiti se mají). Brt. Leží, leží, ležeť bude, až ten anděl trúbit bude; Dyž do pole vyjeli, bubnovali a trúbili; Trubjú, hrajú i bubnujú, vojáčkové maširujú; Dyby nebyl pastýř tróbil, byl bych si děvče na- mluvil. Sš. P. 16., 83., 175., 633. (Tč. ). — co: noční hodiny, Us., lermo. Kom., Br. Každý troubí svou (o nesvorných). V. T. marš, Us., svolavou, pozev. Šp. Nepřestávali vojny t. tak dlouho, až ji vždy stroubili. Bart. — na co: na pozouny, D., na roh. Aqu., Sych. T. nač = zevlovati. T. na mráz (zevlovati). Us. Dř., Jg. Vz Opilý. Trub (= zevluj) na mráz, ne na nás. Us. Stf. Troubí jako vůl na nová vrata (jako slouha na mráz). Vz Hloúpý. Lb. T-ti na zadnici (prděti). Us. Troubí jako kráva na nová vrata. Us. T. na troubu. Br., St. skl. V. 44., Er. P. 183. — čím. Sv. Michal trúbí trúbú, vstaňte hříšní, poďte k súdu. Sš. P. 776., 42. T. troubou. V., Br., trubou, Br., trúbú. Hus I. 40. — (koho) v co (kam). T-biti v troubu. Ben., Troj. Trubte v novu trubu. Z. wit. 80. 4. Neroď v trúbu trúbiti. ZN. Popi jechu sě v trúby trúbiti. BO. Každý v svou troubí, každý svou hude (o nesvor- ných. Vz Sobectví, Nesvorný). Č., Lb. Trou- biti v hromadu (= seštívati). Plác., Šm. — k čemu: k jídlu. Ros. T. k odchodu, Čsk., k boji. Bus I. 170. — komu co. Bodejž ti troubili! Us. Kolo mu troubilo (vrzalo). Us. Pořád mu to troubí okolo uší (pořád mu to připomíná). Us. Sd. Hráli mu, ale ne- troubili (přislíbili, ale nedali). Us. Dbv. — komu kam. Pánu Bohu do oken troubě hořekuje. Kos. Ol. I. 130. Do světa t-biti (= zevlovati). Dch. — komu o čem. Ne- trúb mi toľko o tom jednom. Mt. S. — kde. My sa máme rádi, my sa budem lúbit, až nám budú hudci na kerchově trúbit. Sš. P. 783. Na psí řiti (na svini) t. Na Slov. — kdy. Divím sě, že kněžie chtie bojovati tělestně, ale nechtie trúbiti v boji ani du- chovně ani tělestně. Hus I. 170. Bodaj ti psi trúbili (hudli) na pohřebě. Bern.