Zahořeti
Zahořeti, 3. os. pl. -ří, hoř, hoře (íc), el, ení; zahořívati, zahorovati = počíti ho- řeti, anfangen zu brennen, sich entzünden, anbrennen, in Feuer o. Flammen gerathen; zapáliti se, sich entzünden, entbrennen; hor- kem pojíti, durch die Hitze verderben, von der Sonne verbrannt werden. Jg. — abs. Zahořela sláma, chalupa. Us. Ta žena za- hořela (dýmem z uhlí se zadusila). Sych. Zahořelo obilí (horkem pošlo). Plk. — komu. Zahořela mu hlava (zapálila se). Ros., Šd. Tak tvář mu zahořela, zrak se rozplanul. Kká. Td. 167. Šuhaj naraz vám zahorí. Kyt. 1876. 17. — co komu. Bližně nám umřelo, on (otec) si to tak zahořel, že až posud je darebný (chorý). Slez. Šd. — nač: na hlavu (za příčinou horka, výparů horkých bolesť v hlavě míti). Us., Lk., Jrsk. — čím. Za- hoříte tu horkem. Us. Šd. Cit lásky, jímž zahořelo srdce její. Šml. Zahor (zahoř) po- mstou, kde je zrada. Na Slov. Tč. Obzor lunou zahoří. Vrch. Zahořel jsem láskou horoucí. Kom. — od čeho: od slunce, L., Lk., od horka, Us., od uhlí (udusiti se). Lk. — čím ke komu: milostí, láskou k ně- komu. Us., Jg., Trip., Br., Vrch., BR. II. 635. b. Zahořuje k Pánu ohněm serafina. Sš. Bs. 62. — čím proti komu: zlostí. Kom. Tito (Hellenisté) proti němu (Pavlovi) takovou záští zahořeli. Sš. II. 17. Lutoval dievča a za to pomstou zahorel proti Ludo- morskému. Lipa 317. — čím proč. A že ze vděčnosti takovou láskou ku Pavlovi z-li. Sš. II. 48. - - kde. Na peci horkem z. Us. Vck. Z-la ve tváři zlostí (zarděla se). Sá. Políbení z-lo mu na rtech. Sá. Pod řasou mu z-la slza; Z-řel mu ruměn v tváři. Kká. K sl. j. 28. — jak (kde, proti komu). Z. jasným plamenem. Mj. 38. I antimonový prášek zaboří v něm (v chloru) v skvělou bílou hvězdu. Mj. 38. Anděl z tvého zápalu zahoř v boží pochvalu. Sš. Bs. 27. Proti němuž (Pavlovi) židé až na smrť zahořeli. Sš. Sk. 269. — kdy. V noci kouřem a horkem na hlavy zahořeli. Us. V jizbě si zatopil a do rána zahořel. Us. Šd.