ZahřmětiZahřměti, hřmi, ěl, ění; zahřmívati, za- hřímati = začíti hřmíti, losdonnern, anfan- gen zu donnern, aufdonnern, donnern; křičeti, Jemanden mit Worten andonnelrn; hřímáním zahnati, wegdonnern. — abs. Zahřmělo tam. Us. Dělo zahřmělo. Us. Tu bratr tvůj zahřměl (zkřikl). Us. Už hromy zahrmely, huk letí horami a všetko sa ozýva šírymi Tatrami. Lipa II. 278. Jak on zahřmí, hned všeci trnou. Us. Šd. Už hromy zahrmely, hrom ztriasa horami. Btt. Sp. 42. A tak sobě za- zpívala, až ty hory zahřměly. Sš. P. 675. Tak len zahrmíme, že už Slovák vstáva. Na Slov. Tč. Tak ťa prásknem, že zem za- hrmí. Mt. S. I. 116. V tom zpadá a v ryzém na znak roztáhne sa písku. Zem vókol zahrmí a štít sa pozatrasel nad ním. Hol. 24. — odkud. Dariův kůň nejprve zařehtal a k tomu z jasného nebe zahřmělo. V. — jak: na holo zahřmělo (= 1) neuhodilo; 2) slib bez skutku; 3) nezdařilo se). Ros., Č. Z. na koho urputnými slovy (zkřiknouti). Ros. Z. hlasem tura zuřícího. Jbl. 130. Ani to dobře nedo- poviedal už z čista jasna prosto nad nimi zahrmelo. Dbš. Sl. pov. I. 168. Anděl zvučně zahřmí na tróbu. BO. Tu z nenazdajku zahrmí hyntov na dvore. Dbš. Sl. pov. I. 373. Zahřmí hlasem své velikosti. Mohutným hlasem tak zahřmí. Kyt. 1876. 17. Ohlasem jí vesmír zahřmí zpět. Čch. Bs. 60. — na koho. Poď so mňou! zahrmel na ňu. Dbš. Sl. pov. VI. 66. — kam. Boh Parom za obla- kami uvidí to nahnevaný: tresk! zahrmí jej do čela. Ht. Sl. ml. 179. Trúba zahřmí k bitvě. Jel. En. m. 24. Z. v dál. Kká. K sl. j. 20. Tu naraz sto pušiek doňho zahrmelo. Btt. Sp. 13. Češi nesmírně zahřměli na vrata. Ddk. IV. 214. Zahřímala v rej a křik a smíchy. Vrch. — kde. Zahřmělo na poledni. Us. Tč. Jak zahřmí nad ním, vždy se pře- žehná. Us. Tč. — proti komu. Zahřměl proti ní. Šbr. Zaj. kr. Václ. 745. Zahřímal proti nám přísnými slovy. Us. Tč. — kudy. Zahřmi (vzpouro) němou vlastí. Kka. K sl. j. 20. — kdy. V tom zahrmí, až zem sa celá započínala strásať. Hol. 8. — co: nemoc (hřímáním zahnati). Ros.— komu kam: do svědomí. Č., Němc.
