Knoflík
Knoflík, u, knoflíček, čku, kneflínek, nku, m., z něm. Knopf; v obec. mluvě: klofník (přesmyknutím), na Slov. gombik, pol. guz, guzík. K. jest prostředek k zapínání, spojo- vání dvou částí obleku. S. N. K. ku kabátu, knoflíček ke košili. Us. K. prolomený, vy- bitý, kroucený, mřížovaný, hrbovatý, plochý, plochoklenutý, mnohohranný, s přilitým n. přiletovaným ouškem, k. na hůl (na Slov. kokus), k. u sedla (přední vrch sedla), Jg., D., postříbřený, pozlacený, lisovaný, tlačený, cínový, litý, francouzský, anglický, veliký (zapínák), kulatý, vejčitý, Šp., přitahovací ke dveřím, přitahovací na okno, dřevěný po- tažený nitmi n. plátnem (plátěný) n. hedvábím n. vlnou atd., kostěný, nitěný, platovaný, rohový, skleněný, perleťový, kovový, por- culánový, lisovaný, vypouklý, vejčitý, ku- latý, hranatý. Š. a Ž., Kh. Vz S. N. Přita- hovák na knoflíky při kamaších. Cn. — K. přišiti, odpárati, utrhnouti, něco na k. zapíti, zapiati. — K. rostoucí na kloboučí (hořkém lupenu). Vz Čumbrk. — K. (Hülse) slove na konci nabijáku přidělaný kousek kovový neb rohový. Šp.