Řemen
Řemen. Cf. List. fil. 1878 207, Mkl. Etym. 275. Ř. anglický, bavlněný, článkový, drátěný, francouzský, jádrový, konopný, ko- žený, metací, Schlag-, na knihy, opasní, Leib-, ručniční, Gewehr-, strojní, strojový, u jha, Joch-. Us. Wld , Čsk., Šp. Poutko na ř., Riemenbiegel, m. Čsk. Řemeny čépky vázati. Št Kn. š. 163. Pevný jako ř.; Sta- huje ř. (má hlad); Popouští ř. (najedl se). Us. Tkč. Každý chce ř. z té kůže míti. 1544. Sud., Výb. II. 1205. Vzav za řemen, neprav, že nepeven. Bž. exc. — Ř. jelení (kořen jelení), rostl.