Reptati
Reptati, repcu, ceš; repci; repce; praes. repcu — repcju — repci. Cf. Mkl Etym. 285. — abs. Proč repceš ? St. N. 73. Str- pěti nerepcíc. Št. N. 225. Baba repce po chukujíc. Št. Kn. š. 9. — kde. Aniž reptal v sobě Žvt. otc. 54. a. Na vysokém stromě černý havran repce. Koll. Zp. I. 117. — proti komu jak: v duchu. Sá. — proč (proti komu). Pro spravedlnosť pomsty radujme se a nikoli nerepceme proti Bohu. Hus I. 220. Ktož repce z pokušenie, nechť repce také z odplaty. Hus I. 346. Z chu- doby r. Výb. II. 219. (Hus Dc). — co komu kam. Druh druhu v ucho repť. Nrd. Blld 35.