Anebo, aneb, neb, nebo, neboli
Anebo, aneb, neb, nebo, neboli (ž). Vz Věta rozlučovací, Neb. Denn, oder. Aneb jest 1. moci rozlučovací. Dej mi zboží nebo peníze. Těla hranatá jsou n. kulatá. — Když se členy s důrazem rozlučují, klade se přede všemi. Anebo jest to pravda anebo není. — Když se meze vytýkají, znamená to, co „nebo na nejvýš, nebo aspoň". Ta truhla stála za dvanáct, aneb patnáct kop. — 2. Jinde jest moci opravující, znamenajíc to, co „«neb vlastněji (lépe) řečeno, aneb což jednostejné jest, čili. Z mláta vinného dělá se lour aneb vodár. Kom. Conciliuiu aneB sbor. V. Vřed zlobivý aneb jízlivý. V. Zlý skutek neb úči- nek. V. SchovavaČ nebo schovavatel, který .... 3. Jest moci odporovaní, a to zvláště po větách záporných, znamenajíc to, co „nikoli-ale, ne-aleu. Višně nejsou všecky jed- noho a téhož přirození, nebo některé jsou sladké, některé přihořklé, jiné trpké, jiné kyselé. — 4. Někdy klade se m. že: A kázala ruce jemu lýky svázati a to nejvíce proto, neb věděla, že má mnoho zlata. — 5. V zá- porných větách klademe m. nebo: ani, aniž. Nežádáme stříbra ani zlata od tebe. Br. — 6. Někdy se tyto spojky vypouštějí. Snáze jeden na druhém vadu, chybu, omyl vidí, než na sobě sám. Kom. — Zk. — 7. li — aneb, anebo. Má-li aneb nemá-li. D.; bud (buďto) — aneb (anebo). Aniž tomu buď ten aneb onen překaziti co mohli. Kom.