Co
Co, čso = č?so, archaistický gt. z kmene č?. Upomínaj, ač máš ze czo. Kn. rožm. 230. (Gb. H. ml. I. 166.). O skloňování na Žďársku cf. Brt. D. II. 257. — Co m. jako vytýká již Bl. A ty jakýs nejapný co náš Vávra. Vrčí, co pes (m. jako). Ty rovně tak děláš, co (jako) já. Bl. Gr. 241. Tak se za ním práší, co utíká. Nepěkný moravismus. Vodička v Mus. 1894. 163. — Co = proč. (Jo se vrtíš ? Co se touláš ? Us. Bl. Gr. 241. — Udělám, jen co (jak) se vrátím. Bl. Gr. 242. — O všeckých vám povím, co sa neomýlím (aniž se omýlím). Vých. Mor. Brt. I). II. 300.