CoCo náměstka stává za náměstky vztažné: tázací co = proč; co = kolik; co který; co = jak ve větách zvolacích; co s gt. adj. neutr. bývá doplňkem; co ve větách účel- ných, žádacích, výsledných, účinkových, časových, podmínečných, při infinitive; co ne = že ne, aniž; co výpustkové. Vz Brt. Sl. 37 nn. Dříví bylo na tom místě, co (na kterém) chtěl stavět; — Tady bejval most, co (kde) je ta cesta k Vysokýmu; — Teď jeli tam, co (kam) je poslal na to místo. — F tem časi, co (když) sem sloužil ve Vy- sokým; — Tak byl širokej, co (jako) k tý lavici. Vz Hoš. Pol. L 128. Co chybně místo jako. Ukázali sa co nepriatelia. Byl u nás co tovaryš m.: tovaryšem; Přišel sem co učitel m.: za učitele. Phľd. XXIV. 809. — Co = mnoho. Bylo tam bláta co. Mor. Rgl.
