Roucha
Roucha (zastr. rúcha), rouška, rúška, y, rušice, e, f., plátěný šat k vytírání hlavy aneb k nějakému zastírání, das Tuch, Für- tuch, Zeug. Vz Rócha. Ros. Aniž tajemná rouška ta podnes odhalena jest. Sš. Sk. 20. A ještě hůře, že jich (kněží) hace jsú či- stejšie než rúšky, na nichž božie tělo leží. Hus. II. 66. Roucha potní. V. Nohy umýval, čistou rouchou utíral. V. Procedě skrze roušku. Jád. — R. k zastření hlavy, der Schleier. V., Kom. Rouškou zastříti. D. Rouškou zakryla líce. Sych. Vezmi r-ku a zavij se. Sš. P. 3. Chodí on v roušce, ona v kukle. Mus.