A v násloví
A v násloví slov českých a slovan- ských vůbec (mimo některé nesklonné částky řeči: aby, ač, aj, ale, aneb, an, ani, arci, aspoň, asi, ať atď.) málo se užívá. Jinde se odstraňuje: 1. předsutím hlásek j, h, řid- čeji v: já (az, staroč. jáz); jablo, jablko, něm. Apfel; javor, něm. Ahorn; vajce (vejce), lat. ovum, něm. Ei, stslov. ajce; jahně (jehně), lat. agnus, Ht., Er., D.; jarmara, lat. arma- rium; jakorát (v Krkonoších, Kb.), lat. accu- ratus; v obecné mluvě místy: hapatyka, hal- mara; — 2. přesmykováním hlásek l a r: Labe, lat. Albis; raka (č. rakev), lat. arca; robota, něm. Arbeit; řada, lat. ordo; — 3) proměnou hlásky a v o: Ondřej-Andreas; osel, lit. asilas, lat. asinus, Ht.; op (opice), něm. Affe; opat, lat. abbas. Er. V jiných cizích slovech se udrželo: anděl, apoštol, al- mužna, Alžběta, adressa, anýz. Ht., Kt., Er.