Kořalka
Kořalka, kořavka, hořavka, hořalka, ko- řalička, y, f.: voda pálená z obilí, z bramborův, ovoce atd., pálenka. Jg. K. z polského: go- rzałka, hořalka. — Dělá se z líhu, který se vodou rozředí. Líh se dělá z obilí, hlavně ze žita a z bramborů, jež se na kaši rozmač- kají a horkou vodou polívají. Když zápařka povychladla, přidá se kvasnic (droždí) a dá se to kvasiti. Ukvašená hodí se do kotla přikrytého poklopem; teplem přehání (od- měšuje) se z ní líh, který trubou clo skle- něné láhve kape. Co z obilí n. z bramborů zbývá, jsou výpalky (spalky, vinopalky). Pt, Vz S. N. K.: koňak (vz Cognac), rum, sli- vovice, třešňovice (třešňová), malinová, bo- růvková, jalovcová, arak. S. N. Smrdící: smradlavice; špatná: rasovina, koňovina, Šp.; anýzová, broskvová, francouzská n. francká, hořká (anglická, heřmánková, ruská, špa- nělská), kalmusová, kdoulová, kmínová (kmínka), mlátová, peluňková, puškvorcová, rejžová, rýnská, samožitná, slívová, vinná. Kh. V obecné mluvě také: breberka, brebe- rice, čapčurka, na Slov. strcule, na Mor. ko- eolenka. Us. Přirážka na kořalce; právo k vy- stavování kořalky; závazek k odbírání ko- řalky. J. tr. Kotel na pálení kořalky; zkouška kořalky; kořalku píti, odbírati. kupovati. Šp. Brantwein.