L
L je 14. písmě v abecedě české a jedno z jazyčných plynných. Vz Hláska. Stará bul- harština neměla samohlásek l, r; kde by- chom jich podlé obdob novočeských hledali, tam nalezneme souhlásky l, r s jerem, tedy lt, li>, rb, rt. Čeština má v nejstarších pa- mátkách místo strb. 1t>, lr>, rt, ri> též sou- hlásku l, r s nějakou průvodnou samohláskou, která za l (r), později i před nimi stála (le, re, li, ri, il, ir, lu, er). V Ruk. Zel. stojí l, r s průvodným e: Vłetavo, Krekonoši. V latinských rukopisech 11., 12. a 13. stol. stojí pravidelně i (někdy e): Plizen (Plzeň), Vlitava (Vltava), Brenne (Brno); i před l, r: vilk, vilna, chirt, tirlice (vlk, vlna, chrt, trlice). U po l: člunek, klubko, kteréžto u podnes se udrželo: člun, dluh, chlup, hlu- boký, slunce, tlustý. Později, zajisté již v 13. století čeština tuto průvodnou samo- hlásku ve mnohých případech odsula a z 1, r sámohlásky učinila. (Co nalezáme psáno místo novočeského l ve spisech rozličných století, o tom vz Gb. Příspěvky k historii čes. pravopisu str. 16., 34., 113., 129., 186., 198., 215., 225., 240. a hl. 265., 270. ) Mají pak se za samohlásky, stojí-li v slovostředí mezi dvěma jinými souhláskami aneb v kon- covce po jiných souhláskách, vůbec kdekoli slabika samohlásky jiné kromě nich by ne- měla; i mohou se nazývati na rozdíl od samohlásek vlastních samohláskami nevlast- ními. (Gb. Hl. 18. ): blbý, vlhký, padl (blkavka, blvati v. blivati, hltati, klnouti, klvati v. kli- vati, mlha m. mhla, mlčeti, mlsný, plchnouti, plsť, plť, plvati v. plivati, plzký, plž, Plzeň, slza, vlk, vlna, Vltava. Bž. Ml. 32. ) A mají se tedy za samohlásky proto, že jimi slabiky vznikají a že ve slovenčině jako jiné samo- hlásky někdy se dlouží. Ht. (Sl. ml. 34. ), Gb., Kz. (Vz více v Gb. Historii českých samohlásek, str. 71. a v jeho Příspěvcích k historii českého pravopisu 16. ) Ale 1 je ve slovanských jazycích samohláskou jen v českoslovenčině; v starobulharštině má l, jakož i r, za samohlásku jen Miklošič, kdežto jiní ku př. Hattala a Schleicher je tam za souhlásky pokládají, ukazujíce k 'b n. b, které co samohláska vedlé obou buď stává, buď státi má, na př. přilbpnati, rbděti. Gb. Vz Gb. Hl. 31. Jinde praví Mkl.: l jest ve fy- siologickém smyslu jen souhláskou, polo- samohláskou není, ale přes to můžeme je na- zývati vokalním l. —Ostatní slovanské jazyky mívají místo českých samohlásek l, r sku- peninu ze souhlásek l, r a některé samo- hlásky ku př. plný — polnyj. Gb. Vz Jer a o vývinu písmene l v Gt. Fonologii 89. — Kdykoli k l a r jiná samohláska přistupuje, úkol jejich samohláskový se ztrácí, a jsou souhláskami: vlhnu — vlahý, vrtnu — vrata. Gb. Hl. 18. — L jest měkké (jemné), střední a tvrdé {hrubé). Střední 1 béřeme za nor- malní, jakkoli, aspoň v řečech slovanských, není původní, nýbrž pozdější útvar a tako- řka výslednice tvrdého a měkkého l. Utvo- řuje se tím, že při vypouštění hlaholu l ko- nec jazyka zpředu spodního kraje hořejší dásně se dotýka. (Při středním l opírá se konec jazyka o přední patro a po obou svýchstranách nechává proudu zvukovému volnýprůchod. Gb. Listy filolog. II. 158.; Uved.do ml. 17. ). V jazycích západní Europy vzalovrch. Slyšímeť je v germanštině, romanštině,v češtině, v horní lužičtině, v slovinštině,chorvato-srbštině a bulharštině ano i v litev-štině. V Polštině, dolní lužičtině, malo- a velko-ruštině a kromě toho v uherské sloven-čině, v moravské slováčtině a valaštině(Brt. ) středního l není. Jir. Střední l jeznakem češtiny: léto, lípa, pole, klam. Šf. — Měkké 1 (ľ, u Jihoslovanův lj) pronáší sepřitisknutím přední části jazyka k patru.Nejvíce ze všech řečí slovanských v něm silibuje polština. Jir. Po měkkém l přehlasujíČechové a, o v e: pole m. polo a pola; u v i:košili m. košilu. Jg. Vz Gb. Hl. 22. — 23. — Tvrdé l (ł) pronáší se ve slovanských ja- zycích tím způsobem, že se jazyk mezi zuby vloží a k hořejším zubům přitiskne. (Při hrubém ł konec jazyka o dolení dáseň se opře a prostředek k přednímu patru se vztýčí, čili, jak Hus praví, hoření zuby přes dolení se posunou. Gb. Listy filolog. II. 458., Uved. do ml. 17. ) Má je litevština, maďarština, malo- a velkoruština, dolnolužičtina, východní Mo- rava, Jir.; kromě toho se udrželo v někte- rých krajinách, na Slovensku (Šf. ), v seve- rovýchodních Čechách a v pruském Slezsku (Šb. ), jižně od Budějovic (Kts. ), ale ne tak rázně, jako ku př. v polštině. V Čechách celkem brzy vymizelo. Již Hus si na to stě- žoval. Ht, Zv. 92. Jak se v ostatních slo- vanských řečech a v řečech západní Europy mění, o tom vz Mus. 1867. str. 220 a násl. — Staročeština měla měkké a tvrdé l. Hus a Blahoslav to stvrzují. Podlé Husa proná- šeli předkové naši měkké l tak, že jazyk k hořejšímu patru přiloživše zuby buď v rovni drželi aneb hořejší n. dolejší ven vysunuli. Vyslovení tvrdého l (ł) dálo se tím, že mlu- vitel konec jazyka mezi zuby položil a ho- řejší zuby dáleji než dolejší ven povysunul. Písaři 13. a 14. stol. značili měkkosť l tím, že následující samohlásku skutečně jotovali; liekarz. Hus navrhl, aby hrubé l znamenáno bylo tečkou nad literu tu postavenou. Ale málo se toho šetřilo. Do knih uvedl ł Alex. Aujezdský r. 1541. V knihách bratrských dvojí l bylo provedeno. Jich následoval Velesl. roku 1587. a toho ostatní tiskárny. V 17. a 18. stol. důslední užívání dvojího l silně se postrádá, což jest důkazem, že od konce 16. stol. rozdíl ten z mluvy obecné docela zmizel. Ve spisech slovenských se udržel. Středního l za doby Husovy neznali, ovšem pak již tehdá tvrdé s měkkým másti počali, jak Hus sám stvrzuje. V té úplnosti, v jakéž nyní jest, ujalo se střední l až v druhé polovici 17. a během 18. věku. Pří- činou toho bylo vycházení Čechů na cizí školy, časté obcování s Němci, Vlachy, Va- lony, Španěly, kteří zvláště po bitvě bělo- horské v zemi mezi lidem českým se roz- mohli. Jir. Měkké pak bylo u starých Čechů tam, kde d a t v ď a ť a z, c, a n v ň mě- nili, před prvotním e a kromě toho bylo u nich všude tam slýchati, kde nyní po něm přehlásky e, i a í z a, o, u a ú jsou v uží- vání, jako v rola nyní: role, lúbiti, nyní: líbiti atd. Kt. Kdy se psávalo měkké a kdy tvrdé l, o tom vz také Mus. 1867. str. 228. a násl., Gb. Hl. 8. —9., 22. —23., 96. — V novo- češtině není tedy rozdílu mezi měkkým a tvrdým l, jen v některých krajích ho lid (v obecné mluvě) posud šetří. Kde? O tom jsme již mluvili. Nynější české I jest jedno s německým středním l, kterého zvuku v slo- vančině nebylo a u Polákův, Velkorusův a Malorusů posud není. Ht. V jiných jazycích slovanských přechází tvrdé ł na konci sla- biky v jiné hlásky a to v maloruštině ve v: buv m. był; ve slovinčině v u (v obecné mluvě): dau m. dał; v srbskochor. v o: bio, dao m. był, dał. Gb. — L se střídá (vz Střídání): 1. s r, ř: blekot — břekot, pe- řestý — starč. pelestý, močár — močál, upláchnouti — uprchnouti, farář — falář, direktor — dilektor, Ht., ve vých. Čechách: verbloud, lychtář, plkno, koliandr, pulkrabí, pulmistr, lejstra, lejstřík (m. velbloud, rych- tář, prkno, koriandr, purkkrabí, purkmistr, registra, rejstřík), Jir.; legruta, toral (re- kruta, tolar), Šb.; chramstnu m. chlamstnu, H.; v Krkonoš.: palagraf, lekrace, lekruta (m. paragraf, rekrace, rekruta), Kb.: v již- ních Čechách: stříblo, lichtář vedlé rychtář, umlčí, blloch (m. stříbro, umrčí brloch). Kts., Ht. Zv. 94. Chorela, cerel, krelika, leservník, liniár, flaner, Mirel, Fidrel, prubiál v obec. mluvě m. cholera, celer, klerika, reservník, linial, flanel, Müller, Fiedler, pluvial. Šr. Přípony -dlo a -tel odpovídají latin, -trum a -tor, a řeckému -ryov a -ti»!>. - oradlo, oratel, lat. aratrum, arator. Ht. Sr. ml. 154. Sr. také robiti s lat. laborare. Vz R a Gb. Hl. 97. — 2. S n: nebo — slov. lež, zasnoubiti — slov. zaslúbiť, než — slov. lež, talíř — slov. tanier, Ht. Zv. 94.; Znončice m. Zlončice, Jir.; ve východních Čechách: lumero, mili- strant (m. numero, ministrant), Jir.; pod Krkonoši: Limburk m. Nymburk. Kb. Vz N. a Gb. Hl. 96. — 3. S m: vembloud, Špim- berk (m. velbloud, Spielberg). Jir. V jižních Čechách: vembloud. Kts. Vz M. — 4. S j: spojiti m. spoliti od spol, Ht.; fejčar m. felčar (v Krkonoších). Kb. Naopak j v l: ledva m. jedva, slov. len m. českého jen, krahulec — krahujec. Ht. Zv. 95., Šb. — Kts. (v jižních Čechách a jinde). Vz J. — Pozn. Střídnicemi za strb. Íi>, 1b (rb, rt) jsou jednak souhlásky l, r s průvodními samo- hláskami e, i (y), u, a, o, jednak samohlásky l (a r). «a) V nářečích slyší se: pelný, melha, smysel (v Krkonoš. a v Doudlebsku), vyl- ček, pylný (v Opav. ), napilníme (Sš. 701. ), sluzička, slouze (v Doudl. ), zluza (opav. ), žultý (opav. ); žlč, žltý, slnce (na Slov. ). — ß) V historické češtině spisovné znamenati jest i časový rozdíl v těchto střídnicích a to ve dvojí příčině: 1. jednak totiž vyskytují se v nejstarších čes. památkách (do počátku 14. stol. ) velmi často střídnice le, li, el, il, (re, ri, ir, er) i tam, kde pozdější a nynější spisovná čeština má samohlásku l (r) anebo střídnici jinou: plek—nč. pluk; žleč a žlič — nč. žluč; plezeň, Plizeň, Pilzeň a Pelzeň — nč. Plzeň a 2. jednak ukazuje se le (re) býti střídnici nejstarší (9. až poč. 13. stol. ) naproti mladším li (ri; 11. —13. stol. ), il (ir; 11. až poč. 14. stol. ) a el (er; 11. až stř. 13. stol. ): tak čte se v listinách: Plezeň — Pli- zeň — Pilzeň — Pelzeň. — Pozn. 2. Prů- vodná samohláska ve plezeň atd. nebyla jenom v písmě, nýbrž také se vyslovovala. Vz více v Gb. Hl. 82. —83. — L se pře- strojuje. 1. Tvrdé l (ł) v některých kraji- nách na Slov. (a jižně od Budějovic, Kts. ) mění se v u: dal — dau, Slovák— Suovák, Ht., kořauka, vrdlouhat (v hrdlo lhát), Jir., v již. (Čech.: poutrubí, oumara (poltrubí, al- mara), Kts.; jindy jen v muž. příčestí času minulého: pil — piu; v již. (Čech. sednou, pohnou (sednul, pohnul), Kts., na lžici — naužici, Krkonš., chlum — chuum, v Dou- dlebsku, mýdlo — mýduo, lúka — uuka (na Mor. a Slov. Šb. ), lžičky — užičky. (Sš. 481. ). Gb. Hl. 97. — 2. ł ve v: vavřín z laurus, Ht., v Krkonoších: vháti m. lháti. Kb. Gb. Hl. 97. Naopak v v l: svoboda — na Slov. a v jihozáp. Čech. sloboda, Ht., sladký — lat. suavis, Mk., ve vých. Čech.: korouhle — korouhev, snětle — snětev, Šb., v jižních (Čechách: chlastať m. chvástati. Kts. — 3. V d: devandule — levandule. Jir. — 4. V t a naopak ve vých. Čechách: voslejchati — ostýchati se. — 5. V y v již. Čech.: myčeť m. mlčeti, myč a mlč. Kts. Cf. Bž. Ml. č. str. 51., 52. — 6 ł v e: mlč — meč. (Sš. 707. ). Gb. Hl. 97. — L se vsouvá. Vnitř slova: šlupina — šupina, šklubati — škubati, štlupeň — stupeň, Šb.; (ve vých. Čechách): šlahať (sahati), šklubať (škubati), štloupať (stoupati), vlát (váti), šlupka (šupina), blečeť (bečeti), Jir.; v již. Čech.: mlíč, mlíza, šťa- vlík (m. míč, míza, šťovík). Kts. Bečeti — blekot, hučeti — hluk, Šf.; parulka m. pa- ruka (v Krkonoších), Kb., vrablec, Šb., bra- bleneček, Sš., hrable (hrábě), na Mor. a Slov. Šb. (Gb. ) — U sloves v -ati, -iti: škádliti (škoda), mazliti (mazati), Jir.., děl-ati od dě-ji (díti), drol-iti (strč. drl-iti) od dráti. Šf. — U přípon: -avý, -ivý: kuř-l-avý, trpě-l-ivý, bouř-l-ivý; -ec: vrabl-ec — vrablec; -ek: okr- šlek, papršlek; -ník, -ný: mučedlník, učedl- ník, mučedlný, spravedlivý, Jir.; ve slovech z němčiny vzatých před příponou e: fángle, štángle, mašle, šuple (z Fahne, Stange, Ma- sche, Schuber). — Zajímavý výjev jest tak zvané epenthetické l, které jest charakteri- stickou známkou jazyků slovanských jiho- východních a které po souhláskách retných tenkráte se vkládá, když následuje samo- hláska praejerovaná n. b (m. jt>); v takovém případě měkčí se jiné souhlásky, avšak že retné měkčiti se nemohou, vkládá se po nich l (bj- pj, vj, mj) ku př. zemlja, pol. ziemia, č. země; korablb, pol. a č. koráb. Příčina fysiologicky se vykládá, l má tvořiti u vý- slovnosti přechod, jaksi most z retných sou- hlásek k praejerovaným samohláskám. Gb. v S. N., Ht., Schl. Avšak i v staročeštině po retnicích před příponami se vkládalo, o čemž osadní jména svědčí: Hostivlice, Lu- tovl (Litovle, lat. Lutovia), Liblice, Třebovle, Davle, Počaple, Chodovlice atd. Jir. Cf. Gb. Hl. 120. — L se vysouvá v: másnice, jabko (m. máslnice, jablko); potom ode dávna v činném příčestí minulého času u sloves prvé třídy (jichž kmen souhláskou zakončen): vyvrh, řek, plet, snes, vez (m. vyvrhl, řekl, pletl, snesl, vezl), Ht. Zv. 96., ale Valaši na Mor. vkládají e: vyvrhel, vezel, utekel. V Kr- konoších: mha, moď se, poštář, Skenařice (m. mlha, mhla, modli se, polštář, Sklenařice), Šb., Kb.; v již. Čech.: a) v násloví: žíce, žička, b) v činném příčestí sloves 1. třídy: ved, sed, met, klek (m. lžíce, lžička, vedl, sedl, metl, klekl), Kts., Gb. Hl. 115.; ve vý- chodních Čechách ze slov ukončených v: -edlný, -edlnosť, -edlník, -eslník: nesmrted- nej, řemesnik, masnice, mučednik, učednik, potom v: minář, chácholiť, jabko (m. mlynář, chlácholiti, jablko). Jir. — Pozn. 1. Slovan- ština ve skupeninách souhláskových na konci skupeníny l ráda snášívá, skupenin pak s l na prvém místě ráda nemívá. Gb., Ht. — Pozn. 2. Souhlásky l na konci slov štítí se Slováci, zbavujíce se jí pohyblivým o n. e ku př.: mysel, smysol n. smysel, niesol — něsel, viezol — vězel m. českého: mysl, smysl, nesl, vezl. Není však zde ani Čechům samohláska l po chuti, jako takovéž r, sou- hlasně ř, poněvadž je u příčestí dotčených a podobných obyčejně zamlčují, říkajíce: nes, vez, leh, pad. Slováci nevysouvají l nikdy a Čechové nyní mnohem řídčeji nežli za starodávna, ku př. v jablko a Litomyšlský. Do, Litomyšlský' a podobných vsul by Slo- vák e před l a nevysul by ho ani před -ský, ani před -ný atd. říkaje: Litomyšelský, smy- selný. Slovák vyniká samohláskou l značně nad Čecha užívaje místo ní jen: lu, ul, lo, le: mluviti m. strb. mluviti, Bulhar m. Bkb- garin-b, klobasa m. klobasa. Čeština pak má m. l: ul, lo, le, li, ly, lu, lou: Bulhar, klo- bása, blecha (strb. blteha), pleť (plrbtb), hli- boký a hlyboký m. obyč. hluboký (strb. gltbokyj), člun (člrbni>)( žlutý (žtetyj), dlouhý (dl-bgyj) atd. Jinde užívá ovšem i čeština l m. strb. 1* a lb stojících mezi dvěma sou- hláskami, ale řidčeji nežli samohlásky r v témž případě: mlknouti, plný, plstý, Plzeň, plž, slza, vlk, vlna. Ht. — L se přesmykuje. Slovančina netrpí ráda l před jinými, zvláště němými souhláskami oddělujíc je od těchto přesmyknutím samohlásky. Cf. lat. Albis — — Labe, lat. culmen — chlum, něm. Milch — mléko, Gold — zlato, walten — vlád- nouti, Ht. Zv. 97., Hš., Volk — pluk, hlava — s litev. galva, Kt., Udalrich — Oldřich, kalt — chladný, &. •/. <•> — vleku. Gb. L se i v pů- vodních slovech přesmykuje: koblása, ko- blouk, mlha, povlovný, manžlen, klobása, klobouk, mhla, povolný, malžen, Ht. Zv. 97., olše — jelša — lejša, Šb.; jestli, mor. esli a lesi i lesti, Sš.; pavlač — palvač, lžíce — žlíce v Krkonoš. Vz více v Gb. Hl. 124. — 125. — L se stupňuje, vz Stupňování. V kořenech se samohláskou l (r) děje se stupňování tím, že se přidává samohláska e, o, ? (í) neb a a to před hlásky l, r, když následuje dále samohláska nebo za ně, když následuje souhláska. Přidané samohlásky bývají také dlouhy: é, ó (ů), ie, (í), á. Zejména stupňováno tímto spůsobem kořenné l (r; Gb. Hl. 146. ): 1. v el: stl (ve stláti) — steli — postel — stelivo, ml (v mlíti) — melivo, Gb., sladomel, Mkl.; zřídka v le: blecha, Mkl. B. 30. — 2. V ěl: ml — mělký, Ht., Gb., mě- lím. Bž. — 3. V iel (íl): ml — vymílati, stl-, ustílati, Ht., Kz. — 4. V ol: kl (v kláti) — rozkol — skoliti; stl — stól (stůl); ml — mol — mo(d)liti; pl — zapolěti, Rkk. — opoleti, Kat., — poleno; vl — volím — vólě — vůle, Gb, Bž., ml — podmol. Mkl. — 5. V al, la: ml — malý — mlat; vlh — vlažiti, Ht.; gld — glad — hlad: tk — tlak — tlačiti; vlk — vlak, žlab, Mkl. B. 30.; plz — plaz — plaziti se, Gb.; hl — hlahol; pl — plamen, tl — talov. Bž. Ml. 31. — 6. V ál, lá: pl (v pláti) — páliti — plápol; vl (vlna) — vá- leti, Ht., vlg — vláha; mlz — pomlázka, Gb.; kl (v kláti) — kálati. — 7. V lu, lou v Doudlebsku (v jižních Čechách) sluzička, slouze (m. slzička, slza); u Opav. słuza. Kts. — Pozn. Tak se tomu z pravidla posud učí; Gb. Hl. 146. a Mkl. jsou posud tohoto mí- nění; vz Mkl. Stammbildungslehre, Einlei- tung. Ht. však své dřívější učení zavrhl a učí nyní, že vlastně i> a b se stupňují píše ve svém Bruse str. 50. takto:, V §. 62. Zvu- kosloví a v §. 116., 144. a 171. Srovn. ml., kde se však ještě mylně znám s Miklosičem k tomu, že i posvátná slovanština užívala samohlásek l a r. Teprva na str. 50. a 51. lat. práce své odporuji již i tomu ve- řejně, s kathedry však o mnoho dříve. Pročež neučím už ode dávna stupňování hlásek l a r, než slabých samohlásek b a b čili jeru tvrdého a měkkého, které vedlé l a r zcela tak zněly jako vedlé ji- ných souhlásek, ale tu poněkud jináče byly stupňovány než onde. ' A Bž. ve své Mluv. jazyka čes. 1877. str. 31. píše:, Hlásky l a r měly tam, kde nyní jsou samohláskami, pů- vodně slabé samohlásky b neb b při sobě; kde za změnou významu třeba, stupňují se b a b ve hlásky plné, jež nezřídka za l a r se přesmykují. Tím l a r pozbývají své po- vahy samohláskové (zdánlivě tedy stupňují se předrážkou). Cf. také Gb. Hl. 31., 4. ř. zdola. — Před ł zůstává d, t v řečech slo- vanských západních: oradło, padł, pletł; v jihovýchodních vypadává: oralo, patb, pletb. Schl. — L jest přípona jmen pod- statných, přídavných a příčestí: uhel, uzel, čechel, čilý, pohořelý, oblezlý, umrlý, vřelý, jedlý, ospalý, padl; substantivně: chvátal, stýskal, kvapil, rýpal, nedbal atd., Mkl. B. 96.; housle, jesle, mysl. Mkl. 104. — Jména podstatná na tvrdé 1 ukončená jsou rodu mužského. Žens. r. ĺ jsou: dél, koudel, ma- štal. mysl, petržel, postel, půl. Kz. Jména muž. skloňují se dle prvého sklonění (Páv, Strom); ale: cíl, král, motýl, koukol, chra- mostejl, rýl (rejč), topol dle druhého (Hráč, Plášť). Po l stává v lokale raději e než u: v kole, ve stole. Jména žen. rodu na 1 ukon- čená skloňují se dle: Kosť a Daň. —-1, -la, -lo, — přípona příčestí činného času mi- nulého: padl, padla, padlo; pekl, vedl, mi- loval; voněl, a, o; honil, a o atd. Vz Pří- čestí, Prk. k nauce u tvoření kmenův, str. 31. Ale po souhláskách l v muž. rodě v obecné mluvě odpadává: pad, nes, utek m. padl, nesl, utekl. Vz o tom: L. se vy- souvá. — I jinde tyto přípony ku př: shnilý (shnil, a, o) od koř. hni (hníti); dí-lo od dě (dě-ji, díti); mh-la od koř. migh. Schl. — Komparativ jmen přídavných na 1 ukon čených dostává příponu: -ější: smělý—smě- lejší, veselý — veselejší. Kz. — Po l na místě ě píše se pouhé e: na skále, vesele, smělejší m. na skále, veselě, smělejší. Jg. — Po l piš y ve slovech: lysý (lysina, lysák), lyska, lýko (lýčí), mlýn, (mlynář, mlýti, mlý- nice), plynu (plyn, vyplývání), slynu, slyším (slýchám), blýskati se. Kz.