Obvyklý, obyklý
Obvyklý, obyklý, zvyklý, přivyklý, ange- wöhnt, gewöhnt, gewohnt, gewöhnlich, üblich. Vůbec o., gang u. gebe. Dch. Ráz naskrze o-vý, durchgehender Charakterzug. Dch. Vý- klad již dávno obvyklý. Proch. O. prostředek. Plk. O. lože. St. skl. Starším a za časů Da- limilových obvyklým způsobem. Proch. — čemu: Lid hříchům a modlářství obvyklý. Br. Jméno pohanům obvyklé (gewohnt, ge- wöhnlich). Br. — mezi kým. Práv tomu lidu vydaných nebo mezi nimi obvyklých (gewohnt, gewöhnlich). Proch. na Bib. — v čem: v zemi, landesüblich. Šm.