Oduhličiti
Oduhličiti, il, en, ení, oduhličovati, ent- kohlen. Vz Oduhliti. — co: železo. Včř. Z. I. 8. Oduhliti, il, en, ení, oduhlovati, vz Od- uhličiti. Hř. Odúchnúť = obvanouti, umwehen. Strach ho kýsi odúchne. Slov. Orl. III 74. Odúchnutý = ovátý, ofouknutý, umweht Je zlým vetrom o-tá. Slov. Rr. Sb. Odukalý = tučný. Slov. Dbš. Odule, e, f., melastana, der Schwarz- mund, rostl. Vz Rstp 570. Odulík, a, m., os. jm. Arch. VIII. 380. Odulina, y, f. = duľa, guga. Slov. Hdž. Cít. XII. Odulovitý. O. rostliny, melastomaceae: rozblaň, zobour, kotevnice, sarak, obrožka, podhal, horochraň, odule, štětoul, blabuňa tec, různivka, tupoušek, stejnucha, šomo- latec, dvékrovka, hobčatec, obrub, širál, dvojděr, soukruž. Vz Rstp. 566.-578., Ves. 1880. 4. Odúmorek, rku, m. = odúmrť. 1503. Z. d. op. Odumřelý statek = pozůstalý po smrti vlastníka bez přímých dědiců. Pal. Rdh. II. 433. Odumření, n., das Absterben. O. svalu. Osv. I. 483. O. plodu. Kžk. Por. 339. —Cf. Slov. zdrav. Odumříti. — čeho. Odumře-li šestine- dělka dítěte. Brt. Dt. 30. Přemyslův rod trůnu čes. odumřel. Pal. Rdh. II. 157. Ješek odumřel nám listu, ježto nám svědčil na ty peníze. Půh. II. 315. (305.). — čemu. Od- umřel lepším dnům. Kká K sl. j. 6. Italie umění stavitelskému již o-la. Osv. I. 371 — kde. Rudý lesk na hrotech tam v dáli odumírá. Kká. K sl. j. 153. Odumrlý, abgestorben. O. jazyk. Kos. Ol. I. 51.