Zlosť
Zlosť, i, f. = zlá povaha, die Schärfe, schlechte Beschaffenheit. Z. cest. Skl. Sl. 610. Z. neduhu. Sal. 76. 8. Pro z. cesty ne- mohl přijíti. Žer. Z. hříchů. Mž. 87. Vražedlná z.; Farizeové povrchu svatostí z. svou při- krývali. BR. II. 9. a., 13. a. -- Z. = ne- šlechetnost, hanebnost, die Bosheit, Gottlo- sigkeit, Boshaftigkeit, das Laster, böses Herz, böser Charakter. Od zlosti přestati. V. Ve své z. trvati. Pís. br. Ďábla i jeho zlostí se odřekl. Pass. 846. Neškodí Bohu z. i je- dnoho. Št. Ačkoli jest velika zlosť cizoložiti. Exc. Sv. Prokop vida jich z. Hr. rk. Pa. 15. Ježto se držie té zlosti. Ib. 353. V ne- vinnosti není zlosti; Přikázání od zlosti chrání; Ne ze země, ale z lidí vyrostajú zlosti; Zlé náchylnosti vedú ke zlosti; Zlý je, kdo hostinské zlosti hlásí v cizí společnosti; Jak nenecháš zlosti, nebudeš míť ctnosti; Zlosti břemeno kazí dobré jméno. Mor. Té. Ťažko k ctnosti, snadno k zlosti; Kdo do srdca od malička zlosti vkorenuje, potom sa ve veku vetšém ťažko napravuje; Beda tomu, beda, který zlosti hledá; Najprv svoje karhaj zlosti, potom cudzé haň krehkosti; Kdo zlosti pri- vykne, ťažko s nej odvykne; Kdo nejide v ctností, obráti sa k zlosti. Na Slov. Tč. Boje se (ďábel), aby nebyl poznán ot muže v svej zlosti. Rkp. Mus. 1884. 239. Kdo k zlosti přivyká, ten i s ňú zemírá. Na Ostrav. Tč. Dobrý zlosti nenávidí. Smil v. 1147. (Zlí lidé) svú zlosť ne zjevně vedú. Rd. zv. v. 1317. Krčmář má těch mnoho zlostí. jimiž svej duši pakosti (škodí). Hr. rk. 337. Ktož miluje z., nenávidí duše své; Utrhánie jest, když kto z závisti z. praví o druhém; Dobrým lidem všechny věci pomáhají k do- brému i ďábel i zlí lidé i jich zlosti; Kořen všech zlostí jest žádosť, to věz zlá; Též člověk zlý móž býti dobrý, kdyžby zlosti nechal a tehdy móž činiti skutky dobré; Mnozí jsú křesťané zlí, jenž také kážie a mluvie proti zlosti a sami jsú zlí; Tú řečí spasitel otvierá jich z. a poražie pochleben- stvie; Jenž jest hotov k zlosti a nebrzek k ctnosti. Hus I. 120., 229., 239., 274., II. 295., 357., 399., III. 140. Viac božej milosti, ako ľudskej zlosti. Zátur. Zlosti kdo strojí, světla se bojí. Č., Lb. — Z. = hněv, hněvi- vosť, der Zorn, Unwille, Grimm, Aerger, die Wutn, Galle, Bosheit, Hitze. Zlostí se vztě- kati ; z. mimo se p., setříti (laskominu), vy- liti na kom; již ho z. pomíjí. D. Zlostí proti někomu zahořeti, Kram., se necítiti. Us. Do muže vešla zlosť. Mor. poh. I. 584. Žluč mi zlostí puknouti mohla; až zlostí blíti mohl; stojí-li za zlosť? Sych. Zlostí zmodrati; není-li to k zlosti ?; dostati na někoho z.; na někoho z. míti; ze zlosti ledacos se tlampá; z. ho (po)minula, přešla, zašla. Us. Ten je dobrý k zlosti, der ist recht zum Aergern; Člověk pro z. dobrý; Z. do sebe žráti; Dal se k zlosti popuditi; Byl zlostí rozpálen. Us. Dch. Ani se neznal zlostí. Us. Šd. Dělá všecko člověku jenom na z. Us. Šd. Praco- vání z. odhání; Kdo se zlosťú chodí, mnoho zlého zplodí. Mor. Tč. Zlostí div se neroz- sype (div že z kůže nevyletí). Us. Z. mu slouží (říká se o tom, kdo hněvaje se jest červený). Us. Kšť. Zlostí div nepukl jako žalud. Us. Kšť. Ale mluví pořád jen na z. (na pozlobenou). U Rychn. Črk. Toho bíd- níka Bůh ve sve zlosti stvořil (je ničema). U Žamb. Dbv. Kdo v zlosti tresce, netresce, nýbrž mstí se. Exc. Polil svou zlosť vodou studenou. Shakesp. Tč. Dobre ma neroz- trhne od zlosti. Mt. S. I. 105. Všecko mi na priek a na z. robili; Čerta dziv od zlosci ňrozsadzilo (div nepukl). Dbš. Sl pov. I. 563., V. 33. Proti nim zlostí hoří. BR. II. 251. a. Z. ženská. Hus I. 385. Tak se mocně má v zlosti, že nižádná zlá moc jiná nemůž se jemu přirovnati. Hus III 243. Ať i všeho dosť, přece někdy z. Vz Šťastný. Lb. V srdci hněv a z. škodlivý hosť. Sb. uč. Hněv a z. škodlivý je hosť. Šd. Na kom starosť, na tom z. (kdo jiným poroučí, ten často se hněvává). Poř. Zátur. Vz Hněv, S. N. — Z. = záští, nepřízeň, nenávist, der Hass, Neid, die Missgunst. Aby se ve své zlosti proti kře- sťanům potvrdili. Har. Ľúbim, vrelo ľúbim tichý národ, z nehož pošiel som, národ môj bez zlosti, pýchy. Č. Čt. I. 221. Srdce v zlosti zahrúžené karháňa (kárání) nelúbi (nemiluje). Na Slov. Tč. Voda ze zrídla vyvírá, z. ze zlých rečí. Na Slov. Tč. Vzáł na něho z. Na Zlínsku. Brt. Člověk proti pravdě zlostí hořící. Kom. Nepřátelé pak jeho proti němu zlostí a nenávistí hořeli; Čím to z. pronášejí ? BR. II. 3., 111. Ó co zlosti té mají nynějšie kněžie, jenž jiné, kteříž jsú dobře živi, na- zývají ďábelníky; Oslepila se jich zlosť, že mnie, když klnú věrné křesťany, by tiem Bohu slúžili. Hus II. 20., 198. Rozmnoží se z., neb stydne láska. Hus. Nepřistúpí k tobě z. Ž. Klem. Lidé se zlostí, Bůh pak s milostí. Prov. Šd., Hkš. Hněvati se jest lidsky, ale z. v srdci chovati ďábelsky. Prov. Šd. Každá kosť má svoju z. Opav. týd. 1885. č. 21. Když pes hryze a hlodá kosť, jinému nedá pro svou zlosť. Lom. — Z. = zlé neštěstí, das Uibel, Böse, Unglück. Lakomství jest mátie všech zlostí. Troj. V domě a na poli chleba mám dosť, kočka mne stíhá, tropí mi zlosť (myš). Hádanka slez. Šd. Ľudský jazyk veliká z. Ht. Sl. ml. 202. Kdo sa v dobrém neobíra, prichádza do zlosti; Ešče na zdůr (vzdor) zlosť k zlosti se smí- chem přikláda. Na Slov. Tč. — Z. = zlý skutek, die Uibelthat, böse That, Bosheit, der Frevel. Ani kdy nižádné zlosti nečinil. St. skl. V podvodnosti mnoho zlosti.. Na Mor. Tč. Ač chceš býti jich zlosti neúčasten. Smil v. 692. — Pulk. Ku slubenej zlosti není povinnosti. Na Slov. Tč. — Vz o Zlosti více v S. N.