Idylla
Idylla, y, f., z řec. I. (d<fv). hov = obrázek), rusky selanka (sělo = ves) jest epická báseň, která líčí prostý stav neporušené přirozenosti, jako radosti a žaly i skrovné příhody a ne - hody. Předměty své béře ze života nejpro- stějšího přírodě nejbližších stavů, tedy ze života rybářského, mysliveckého, rolnického a přede vším pastýřského. Ovšem už v nej- starších památkách písemných, jako ve knize Ruth, v Odysseji a j. naskytují se idyllické části roztroušeny, ale jako samostatný druh slovesný idylla má počátek svůj teprve v těch dobách, kdy národ postupnou vzdělaností od prosté přirozenosti se vzdálil a po bý- valých zlatých dobách zatoužil. — Idylla větších rozměrův, umělecký celek několika idyllických dějů, slove idyllickým eposem. Vylučuje mohutné karaktery, prudké vášně, velikolepé činy, kteréžto přísluší eposu heroj- skému a romantickému. Původcem idylly jest Rek Theokrit (ve 3. stol. před Kr. ); jeho vzory spravoval se římský básník P. Vergi- lius Maro. Z našich básníků selanky skládali: Jan Holý, Jaroslav Langer a K. Vinařický. KB. 99. Vz více v Bž. Spůsobech básnictví, str. 83. —86. Idyll, ländliches Gedicht, Hirten- gedicht.