ToťToť = to + ť. Vz Tenť. Toť jest. Toť bych rád věděl. Toť se ví. Us. Toť by bylo! Toť si myslím! Toť samo sebou se rozumí. Us. Dch. — T. = hle. T. ho máš. T. reči a písmo jeho. Vyzn. Toť země všecka před vámi; Toť jest pán tvój; Toť čeleď má naj- nižšie. BO. Ten sirotek, toť již žalobník na tej dědině otčizny nemá. NB. Tč. 160. — Kom., Plk., Leg. — T. v již. Čechách = ovšem, zcela přirozeně, arciť, zajisté, ja wohl, freilich, sicherlich. Kts. Také jinde i na Mor. a ve Slez. Je tam pěkně? Odp.: Toť! Slez. Šd. Sú ty hrušky už zralé? Toť že sú. Mpr. Brt. Pravda, že krejcar dáte? Toť! Šd. Ó Kriste, toť v tu pokoru nebrzy pyšní kněží vstupí, aby se tak poddali, jsúce vinni, obci tresktati, jako si ty se poddal, jsa ne- vinný. Hus I. 467. Tys dostala od matičky šumné šaty? Toť! Slez. Šd. Toť ano! Dch. Budu tatičku, toť budu (vás živiti) do vaší smrti, dá-li Bůh. Sš. P. 118. — T. = tu, zde, da, hier. Kde je to? Toť. Mor. Brt. Hned mu šel naproti, přivítal ho a pobízel, aby slézl s koňa, že si půjdou k toť té stu- dénce sednout. Slav. Poh. a pov. 18. Ale toť jejto, nevidíš? Mor. Šd. Ale toť to máš. Mor. Šd. — T. = onehdy, nedávno, neulich. Toť sem ho viděl. Mor. Brt. Toť se to stalo. Na Mor. Vck., Šd. — Vz Toti.
