VýrazVýraz, u, m. = vyražení, vytisknutí čeho, das Ausdrücken, der Ausdruck. Pozření plné v-zu otevřenosti. L. V. přízvuku, der Akcentstoss. Posp. — V. = slovo, vyjádření, der Ausdruck, das Wort. Pal. Rdh. III. 233. Někdy stačí, slovol. V. pathetický (stráznivý). Nz. V. přesažitý (přepjatý, hyperbolický), hyperbolischer Ausdruck; nářečný (z ná- řečí), mundartischer A.; jednoduchý, einfa- cher A. Nz. V. tváři, citu, úžasu, žalu, útrp- nosti, podivu, nevrlosti; Člověk s výrazem dobroty ve tváři. Us. V-zu nabyti, uličnické v-zy, citům v. dáti. Dch. V. o jednom roz- měru (linearní), o dvou, o třech rozměrech, v. stejnorodý, různorodý. Jdč. IV. 2. Výraz v mathem. = jedna n. více veličin se zna- meními jakožto celek považovaná; Obecný v. pro číslo n. cifrové; V-zy algebraické vůbec dělíme v pouhé a složené a mimo to v provedené a naznačené; V. dvoučlenový (binom), trojčlenový (trinom), mnohočlenový (polynom); V. rozměrový; V-zy (algebraické) souměrné či symmetrické; v. částečně neb ohledně některých veličin souměrné; výraz se souměrnými součiniteli; Výraz geome- trické posloupnosti. Šim. 9., 31., 40., 41, 77., 171. V., senio confectus' bylby více než přehnaný, bylby nepravdivý; Biskup kra- kovský Gedeon všeobecné nespokojenosti dav v. nabídl trůn velkopolský Kazimíru; Ku konci 12. věku přichází v. mansus, lán, na němž asi 90 rak. měr vyseto býti mohlo; Srdcelomný byl v. jejich žalu. Ddk. III. 17., IV. 27., 144., 305. (Tč. ). Opravuje apoštol v. svůj předešlý; Leč od povšechnějšího v-zu přechází Pavel k místnějšímu; Tím upřílišeným a přesažitým v-zem vyjadřuje; Neobyčejnosť v-zu toho; Podivuhodná jest ozdobnosť a jemnosť výrazu jeho; Kterým vybraným výrazem mysl jejich získati musil; V. ten čerpán jest ze vnitra samé křesťanské víry. Sš. 11. 9., 11., 157., Sk. 191., 206., 207., J, 12. (Hý. ). V. oka (měkký, snivě chtivý, č
arovný). Hrts. V. obrazný. Dk. P. 94. V. vybledne, sploští se, zvrhne se ve planou frasi; Křivé užívání, zneužívání v-zu. Mus. 1880. 431., 432. — V. = vyobrazení, obraz, podobizna, der Begriff, die Vorstellung, das Bild in der Seele. V. věrný, věrnosť v-zu. Nz. On byl jakoby živý v. všelikého práva. Ddk. II. 6. — V. = co se vyrazilo n. vy- bralo, der Ausschuss. Býti na v-zu (přebý- vati). Jg., Šm. — V. = výstřelek, der Aus- bruch, Trieb, Schössling. V. nový. Klády z kůry v-zy pouštějí. Um. les., Škd. exc.