Závoj
Závoj, e, závojek, jku, zavojík, u, m., od za-vi (víti, viji), vz i v oj (bíti, bi, boj; líti, li, loj atd.). — Z. = zavití hlavy, rouška, šlojíř, pavučník, přístěrek, podvijka,podvíka, podvíčka, der Schleier. V MV.nepravá glossa. Pa. Z = jemná látka, kte-rou si ženy obličej zastírají. Vz S. N. Z.římský a řecký. Vz Vlšk. 179. Z. gazový.Kh. Stála mající obličej zastřený bílým zá-vojem. Johanit. — St. skl. Z-jem obličej za-stříti, zakryti; z-jem oblíčej n. se před stu-deným větrem chrániti. Z. krajkový, Spitzen-,čarovný, Zauber-; z. odhaliti, z-jem zahaliti,obestříti. Dch. Hluboko splývající z., jejžvenkovanky tak ovinouti uměly kolem hlavya lící, že jen oči bylo lze viděti. Ddk. IV.254. Zem kryje mlhy závoj. Exc. Sněhůvěčných bílé z-je vám ověnčily čela malebná;Z. mraků, tmy. Vrch. Osvědčuje s usedavýmplačom, že radšej smrť nežli závoj mníšskýa predca ju odievajú riasou. Zbr. Lžd. 37.Obloha závojem oblačným zastřená. Stč.Zmp. 518. Veškeren z. nad písmem staréhozákona ulehlý v Kristu se odhrnuje. Sš. Sk.160. Z-jem někoho zadáviti. Dal. Jir. 45. — Z. v rostl. = čásť teřichu blánovitá u hub hned pod plachetkou jsoucí hned bez ní ztuha přiléhající na klobouk a třeň, načež, když všecky díly vyrostly, se trhá a pak na třeni prsten dělá (annalus, der Ring), a na kraji kloboukovém oponku (cortina, der Vorhang). Velum, der Schleier. Rst. 522., 218., Kk. 78. — Z. = prach černý po trámech ve mlýně smetený na placky n. na maz, der Mehlstaub. Us. — Závoje, pl. = žabí vlas. N. Bydž. Kšť.