Střízlivý, střízvýStřízlivý, střízvý; dříve a na Sloven. posud střezlivý, střezvý, na Mor. střízbý (Šd.); střízliv. Střízvý je strsl. trezv?, příp. -v?.. Mkl. B. 219. S, = kdo se neopil nebo z opilosti vyspal, lačný, přenes. = rozumu prostného se držící (Sš. II. 338.), nüchtern. S. kritik = rozvážný, besonnen, nüchtern. Sš. II. 151. Za s. jak živ to žádnému nedal (nevyhuboval) jako tenkrát (jsa opilý). U Chocerad. Vk. S-vý život vésti. V. Co s-vý na srdci má, to se opilému na jazyku vypukne. V. Co v srdci s-vého, to je na jazyku opilého. Horný-. Co s. v sobě kryje, to opilý ze sebe ven vylije. Hnš. Kdo je málo střízlivý, bývá č
asně šedivý aneb aspoň plešivý. Na Ostrav. Tč. — v čem, v pití, y požívání vina. D. — od čeho. Vz Trh. C. — čím: vínem. Kom. (D. této vazby neschvaluje). Střízlý = hubený, mager. Us. Dch., Šm.