Jistebník
Jistebník, a, m., der Stubengenosse. Plk. Jistec, tce, m., jistce, e, f. — J. = pravý majitel, vlastník. L. Já první j. a správcevěcí dolepsaných prodal jsem... Kn. dr. 82.Der wahre Eigenthümer. — J. = pravý vě-řitel. Brikc, Th. Der wahre Gläubiger. —J. = pravý dlužník, der eigentliche Schuldner,der Bürgen gestellt hat. Ros. J. je dlužníkten, jenž rukojemstvím placení jisti. Zlob. J.propustí-li se, i rukojmě jsou jisti. Pr. M.Kdožby za koho byl rukojmě a bude proto rukojemství pohnán, nestane-li rukojměa dá na sobě právo ustáti, není jemu jistecto, což by zaň dal, navrátiti povinen. Nál.o starém právu, 158. Jestliže by se komupečeti u listů zlámaly a jistec by se k tomudluhu znal, to zlámání pečetí jemu ke škoděnebude. VI. z. 397. Já jistec a první dlužníkdluhu dole psaného a my rukojmové jehos ním a zaň vyznáváme. Faukn. 27., Kn. dr.84. A v tom pololetě my jistci na hoře psanímáme věřitelům našim (svým) jich summujistinú i s úroky zaplatiti. Kn. dr. 86. VzRb. str. 266.; Vš. 564.; Gl. 83.; Jg. — J. = pravý původce, zástavce, der wahre Thäter, Uhrheber, Autor. L. — J. = rukojmě, Bürge, Gewährsmann. V. Vzíti si koho za jistce. L. Přítel každému, jistec žádnému. Km. — J. poslední vůle = vykonavatel její, der Testamentsvollzieher. L. — J. = svědek, der Zeuge. L. — J., žalobník. Gl., Arch. III. 173. Kläger.