Obstava
Obstava, y, f., obstávka, obstavek, vku, m., Einspruch, m. Že ona dluhu tomu při ob- stávce odepřela jest. Schön. O. vyzdvižena jest. Schön. Ty o-ky šly původem krále Sigmunda. Mus. — O. je prozatímní pojištění, jímžto věřitel věci movité dlužníkovi náležité zajati (obstaviti) může, než ještě rozsudku dobyl, avšak jen tehdáž, když dlužník dostatečných prostředků k placení nemá. Vz více v S. N., Gl. 185. Pfändung, f., Beschlag, m., Verbot, n. Něco z obstávky propustiti. J. tr. Přede- psání o-ky; žádati za o ku. Šp. Vz Přípo- věď. Kb. str. 269.