Pomluviti
Pomluviti. Užitečné jest mlčeti, avšak kdož umie, mož někdy p. (mluviti). Výb. II. 945. — s kým oč. Račte s svými do- brými lidmi o to p. Arch. VII. 293. — koho. Pomlúvají jich. Výb. II. 740. — o čem. Št. Kn. š. 118. Prosby, o nichž sem již p-vil. Št. Kn. š. 53. Pomlouval mne o tom, že jsem u vězení seděl. 1461. Mus. 1884. 470 Pomlouvali (rozmlouvali) o něm mezi sebú. 14. stol. Živ. Jež. — jak. Ne- mají co p. v pravdě. Mus. 1884. 470.