1. Sláva1. Sláva. Mkl. aL. 6., 181. S. rytířská atd. Cf. Jg. H. 1. 715. Třtina, se leskne po vrchu a u vnitř je prázdna, tak i s. svět- ská. Us. Hkš. Z prostej hlavy jazyk nemá slávy. Slov. Tč. Cesta slávy na ledě stojí. Us. S. medem maže ústa, avšak v hrdlo kydá dehet zhusta. Vc. Lab. 15. Cf. Ž. kl (336.). — S. = jasnosť atd. Dej mu Bůh věčnou slávu. Us. Tkč.