Šlojéř, šlojířŠlojéř, šlojíř, e, šlojířík, šlojřík, u, m., der Schleicher, aus dem Mhd. slôir, slôjir, slôjer, ursprünglich ein feines Gewebe. Gl. 336. Š. = závoj, rouška, roucha. V., Ždk. Majíc zedraný šlojíř. Kn. rož. č. 228. — Kom. J. 513. Pobrali šlojieře. Pč. 17. Zpieváme před křížem, na němž Kristus trpěl, i před š-řem panny Marie; Haleřík babička v šlo- jieřku zavázala, aby lapka jí ho nevzal; Š. bělný, bavlnný neb hedvábný viece zde platí než tam bissus; Těla jest Kristus svú krví vykúpil, ale své sukně nic, ani š-ře své matky. Hus I. 73., 220., 240., 327.
