VéstiVésti (m. véd-ti, kořen ved, Schl., d před t v s. Vz Klásti. V obec. mluvě: vedsti, vedst). Vedu; veď, veďme, veďte; veda (ouc), vedl, den, ení; voditi, il, zen, ení, místy a na Slov. děn, dění; vodívati. — V. = hnutí něčímu směr dáti prostředky hmotnými, füh- ren; směr hnutí věci bezdušné dáti, führen, leiten; v jistém směru něco činiti, nach einer gewissen Richtung verfertigen, führen; smě- řovati, jíti, gehen, führen, zielen; směr hnutí věci n. osobě nějaké dáti prostředky nehmotný mi a to: ukázáním cesty, durch Zeigung des Weges führen; provázením, durch Beglei- tung führen: důvody, radou, přemluvením, durch Gründe, durch Beredung führen; uče- ním, chováním, zvykáním, führen, unterrich- ten, leiten, lehren, anleiten, anhalten, ge- wöhnen, erziehen; rozkazem, durch Befehl; předcházením, durch den Vorgang; příčinou býti skutku nějakého, připraviti, puditi, hnáti, činiti, přičiniti, aby co bylo, veranlassen. Ursache einer Wirkung sein, führen; říditi, spravovati, vjímati se, přičiniti se, eine Sache nach ihren Umständen anordnen, derselben vorgesetzt sein, sie verwalten; řeč, slovo v. = mluviti, Rede, das Wort führen, sich ver- lauten; život v. = žíti, Leben führen: pro- vozovati, držeti, hegen, führen; prodloužiti, dále co dělati, fortsetzen; v. svědky = svě- dectvím jich spravedlivost své pře dokazovati, Zeugen stellen, aufführen, vorführen, den Beweis durch Zeugen führen; k duhu jíti, gedeihen, nähren; se = jeden druhého v., ein- ander o. sich führen; chovati se, sich auf- führen; zabaviti, pfänden; dařiti se, von Statten gehen; si = počínati si, chovati se, býti, sein, thun, sich benehmen; hněvati se, bouřiti, dováděti, lärmen, toben, böse thun. Jg. — abs. Kam vede ta cesta? Jel. Ve- doucí cesta. Kom. Pakli by se znal a vésti chtěl, den Beweis führen. Václ. XII. Těžko toho vodit, kdo nechce sám chodit. Hrš., Sk. Já nepotrebuju voditi, když já umím choditi. Slez. Šd. Ten člověk přišel i vedl i řekl, že Jan nemá brániti žádných cest starých. Půh. II. 400. Ten chléb dobře vede (jde k duhu). Krab. Kdo vede, ať dovede (affirmantis est probatio). Č. — co, koho. Nejvyšší vrchnosť v. (vládnouti); v. úřad, právo, obchod, živnosť, soud, při, útraty, život (pokojný, chudý, ctný, hanebný), válku, lid, tanec, péči n. starosť oč; mnohou, da- rebnou práci. V. stížnosť, něco dále vésti (prodloužiti), Kom., náklad, práci, vojnu, bitvu, boj, D., pyšný regiment, Har., počet, knihy, Jg., slepého, vítězství. Jel., svědky, Kom., křivé svědky, nářek, Sych., řeč, svě- domí, svědectví, Br., hospodářství, kupectví, řemeslo, příkop, hradbu, hráz, násyp, zeď; péro dobře v. (psáti), řeč (mluviti; dále po- kračovati). Us. Tu píseň stále veďte, das Lied schlagt immer wieder an. Přiletěla sem jako vzteklý drak a vedla tu křiky; Hovor o něčem v. Us. Dch. Ten vede divné řeči. Dch. Ten vede pořád jenom svou (nelze mu věc vymluviti). Us. Dycky vedě svoju, jednu. Na Ostrav. Tč. On si vede svoji práci a na žádného se neohlídá. Us. Šd. Šel, kudy ho oči vedly; Půjdu do světa, kam mne oči povedou. Šd. Ten ji (opici) vede (o opilci). Us. Sn. Tvůj bratr vede slovo. Us. Dhn. Veliké slovo vésti. Ml. Co tě vede, was fällt dir ein? Us. u Rychn. Msk. Naše holka, když prší, vede křik (křičí). Us. Vidlice vede kyvadlo. Us. Šp. Bóh všecko vede. Us. Vésti obchodní knihy, protokol, J. tr., čáru přímku, Nz., práci, Žer. 17., útraty. Abr. z G. II. 269. Všecky své tovariše v tom přemáhal a převyšoval, že jest největší péči, práci, pilnosť a náklady vedl. Bart. Jede synek z pola, jede, zajal volky, dom jich vede; A když bylo po té vojně, komendanti vedó koně; Myselko, mysel má, aj kady ty mně chodíš? Kady mně ju, švárný šohajíčku, vodíš?; Maloměrščí jdó, už jsó za vudó, každé sobě vede frajerenko svó. Sš. P. 115., 173., 278., 717. (Tč. ). Mají-li strany co více vésti (probare) a, ukázati. Gl. Kterak má právo veda králi o kom uvěřiti. Arch. II. 488. Bůh sám tuto odpor vede; Takto vedl Pavel obranu svou; Matouš vede řadu rodu od Davida Šalamounem. Sš. Sk. 86., 279., L. 56. (Hý. ). Nejsú zavázáni vloženého od- poru před se vésti; Každý, ktož otpor vloží, povinen jest jej před se vésti a ukázati před súdem; Aby ten, ktož svědomie vede, ne- věděl dokonce, co a jak jsú jemu svědci jeho svědčili. Vš. Jir. 349., 361. Aby mohli tím dostatečněji živnosti své vésti. List z r. 1533. Měla v těle ženském ducha mužného, manžela pak vodila, kam chtěla. Pal. Dj. III. 3. 305. Uředníky vésti a jim peníze dávati; Obilé vésti. Půh. 1. 225., II. 239. Lepšie malú krivdu sniesti, jako dlhé právo viesti (ako veľky proces viesti). Mt. S. I. 100., Dbš. Obyč. 85. Ovad jakožto družba všudy predok vedol, pískal, výskal, tancoval, skákal, ako věděl. Sl. ps. Šf. I. 112. Nevolná mať s diet- kami v plachetke zabrala sa plačící svetom, kde ju dve oči viedly. Dbš. Sl. pov. I. 205. Život prostý, útrpný a příkladný vedl; Ně- kteří pak starší i noví učitelé ten smysl tuto vedou, že...; Začav svou řeč dále vésti; Že čisté učení boží vede; Snažnou práci veď. BR. II. 12. b., 49. b., 95. a., 97., 724. b. (Šd. ) Že (Judáš) vedl lakomstvie proklaté, má mi v paměti býti; I pak nechce dbáti, že větší hřiech duchovní člověk vede; Aby je spra- vovali a nedali jim zlosti vésti; Ti, kteříž Krista následují a jeho pravdu vedú...; Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dílo, své obchody vedli. Hus I. 184,, 456., II. 10., III. 282. (Tč. ). Když slepý slepého vodí, oba v jámu upadnou. Us. Tč. Kdožby z jiného žaloval, jiné potom vedl a ukazoval. Kol. 17. Mnohý nepřímo neveda ani svědkův.... druhého pohnal jest. Tov. 38. Kdo falešné svědky vede, propadá hrdlo i statek. Faukn. Měščenín proti každému též právo vedi jako zeměnín z dědin ze všelijakých, z nichž koho viní nebo kto jej. Kn. rož. 116. Někteří z nich do měst se obrátili a tam již živnosť svou vedou a tu se osadili. Zř. F. I. J. XXVIII. Každý z panského a, rytířského stavu, kte- íížby živností a obchodů městských nevedli. Václ. III. Nenieť to dobré zlých, že mohú svobodně svú zlosť vésti. Št. Společnosť mlčky dále v. OZ. Chce-li v. půhon před se, má zaručiti do té summy, což výš jest, nežli má... VI. Zř. 44. V. zvod, exequieren. Kn. rož. 30. Než kdyžby pře nevedl, chtěl-li by sobě co kázati čísti (ve dskách), má od toho platiti jako jiní. Zř. F. I. B. I. — co proti komu. Pakli by ten, proti komu by tu svědky vedl, tu nebyl. Zř. F. I. S. I. Proti tomu Šponar vedl. Žer. Záp. I. 19. V. proti někomu svědomí (svědectví), Sych., odpor. Eus. — čeho, chybně m.: co. Jg. — co o koho: péči, starosť o koho v. V., Jel., Abr. z G. I. 83. Náklady o něco v. Bart. IV. 37. Vedla naň žalobu o ty kože. NB. Tč. 181. — čím. Duchem božím co v. a spra- vovati; vedenu býti nadějí, zlým duchem, V., lakomstvím, prchlivostí, Jel., bláznov- stvím. Troj. Kolo kružidlem v. Kom. On byl k tomu tím veden, že... Br. Hru náhodným metáním v. Troj. Dal se tím vésti. Us. Dch. Vedeni byvše divou a příšernou obrazivostí svou. Sš. J. 13. Kdyby se byl nenechal vodiť zámysly dvoru byzantského. Ddk. III. 290. Ktož jiné zlým příkladem aneb ponúcením k hřiechu vede. Hus II. 302. — co (jak) kde (před kým, u čeho, na čem, v čem, mezi kým). Stížnosť si vedl u vlády. Us. Na číchž jest gruntích myslivosť vedl. Zř. F. I. Před soudem zemským každý českým jazykem své pře v. má. Zř. F. I. C. IX., Pr. Vz Cizozemec. U doktora vedou zrovna hraběcí dům. Us. Ten si u toho vede (říkají, když někdo za nepatrnou příčinou dlouhé řeči má)! V Držkovsku. Kdm. A vítaj, můj milý, jak se ti v světě vedlo?; Jak se mu tam vede v cizí krajině? Sš. P. 186., 593. (Tč. ). Zdali při svou vedu před lidmi čili před Bohem ? Pavel hned mezi židy jako mladec nějakou přednosť vedl, Při moři se obchod s kožemi vedl; Vezdy podlé břehu loď ve- douce; Velitelé či starostové ti v osadách římských po římském právu řízení města vedli. Sš II. 11., 20., Sk. 122., 192., 195. (Tč. ). Bartoň činí odpor tej žalobě, kterúž žid vede před věrným právem NB. Tč. 65. Jak se tam u Vás vede? Us. Šd. Soud po- zoruj, co se před ním děje. Pr. Praktyku však mezi těmi musíme vésti, mezi kterýmiž jsme se zrodili. Žer. 317. Vše ve světě se vede ne naším rozumem, ale božím soudem (řízením). Us. Šd. Jinak v údolí, jinak na horách hospodářství se vésti má. Us. Tč. Vedli ho v protokole za nemocného šp. m.: zaznamenali v protokole, že jest nemocen. V radě rozumně si vésti. Pam. kut. Slovo ve společnostech vésti. Ml. V městech ve- liká se vedou kupectví. T. — koho kam (jak, do čeho, k čemu, nač, před koho, v co, mezi koho, proti komu). Tito mne vedli do nouze. Us. Vojsko do pole, do bitvy; někoho do temnice, do žaláře, Us., do ša- tlavy, V., koně do brodu v. Sych. Ta cesta vede do lesa. Us. Slečnu do divadla v. Ml. Naši mě do toho vedli (= nutili). U Rychn. Přk. Do součtu toho veďme čásť druhou. Šim. 144. Aby duše lidské poustkou života vedl do zaslíbené vlasti. Sš. Sk. 84. Měla babička kozílka ráda, vodívala ho do vino- hrada. Sš. P. 607. Neb mě sama vodívala do zahrádky na růže. Er. P. 415. Opavou vedla cesta do Polska. Ddk. IV. 130. Brána, ježto vede do královy zahrady. BO. Ta cesta do vlasti nebeské vede; Buoh vedl lid ten do země slíbené. Hus II. 290., III. 18. V. ně- koho do nebe. Chč. 382. I vede ji do svej jatky. Kat. 927. Svatá Markyta vodí žence do žita. Pran. Tč. Tvá povinnosť tě k tomu vede. V. Vede mne k tomu mysl; Dítě k dobrým skutkům v. Jel. Nesvorné k míru v. Kom. Ta cesta vede ku bráně; nevěstu k oltáři v.; někoho k dobrému, k zlému v.; cnosť nevede vždy k slávě: vojsko k útoku v. Us. V. koho k přísaze. Boč. Svój úřad k spasenie lidem v. Št. V. někoho k šle- chetnostem dobrým příkladem. Kom. Jeho vývoj k původu jmenovaných vzorů v. sluší; Věc ku předu vésti. Us. Dch. Prostředky k samostatnosti národa českého vedoucí. Ddk. II. 305. Ta (cestička) tě k nám bude vodit; Veď ji ku krámečku. Er. P. 121., 162. Už Aničku nesú s pannami mládenci a Juřenka vedú kati k šibenici; Aj nedaleko přes cestu veděm k Novákům nevěstu. Sš. P. 99., 429. Zoře vede k paměti první světa početí; Nyní kat již vede pannu k odpravě; Všecko k tomu vede, že psán list v Efesu; Hádání takové zřídka vede k nadějnému výsledku. Sš. Bs. 22., 67., II. 4., Sk. 72. (Hý. ). Nesu já ti novinečku, ale nedobrú, že už tvoji nejmilejší ku sľubu vedú. Slez. ps. Šd. Sněm držán v Praze, na kterémž k tomu vedeno, aby Čechové pod poslušenstvím papeže stáli. Dač. 1. 77. Vaše milosť nás naučeniem svým zpravila, že má žalobník svú žalobu vésti k obžalovanému. NB. Tč. 141. Novoměstští vedli k tomu (= směřovali), aby měli se staroměstskými společnosť Skl. III. 203. V. koho k někomu, Alx. 1133., ku kázni. Št. Porozuměl, k čemu paní vede. BN. Beránek mlčí, když ho k smrti vedú; Vede jako slepé zatracení; Ta cesta vede k spasení; (Toto jho) vede k věčnému odpočinutí; Vede je k tomu, aby svého otcě nebeského následo- vali; Ba běda nám kněžím, nevedeme-li lidu k spasení; Netoliko jsú sami dobře živi, ale i jiné k tomu vedú. Hus I. 111., 442., 473., II. 51, 268., 301., III. 27. (Tč. ). Hříšné slasti vedou k propasti. Prov. Šd. Pozorlivosť v každej věci měti nezaškodí, nebo mnohých nepozornosť ku potupě vodí. Na Slov. Tč. Rovná cesta tě jistě k cíli vede. Us. Tč. Mládež k Bohu v. Kom. I syny své k tomu vedli. Arch. I. 71. Vésti se k poklidu (ža- lobu odložiti). Pal. Dj. II. 2. 405. Vedu to k jeho právu, lege ihm den Eid auf. Gl. 361. Vz Vedení. Vodu na Tábor vésti (= marně pracovati; město Tábor leží vysoko a má podnes nouzi o vodu); Někoho na opice voditi (mámiti). V. Ta cesta na smrť vede. Apol. Hlídače na zloděje; zločince na po- pravu; někoho na led, na vrch, na přísahu v. Us. Vodu na rybník, na mlýn; větry s pil- ností na vorty v. Vys. Vedl sem je na lo- dičku poplavit na vodě. Sš. P. 258. V. ne- věstu na oddavky, někoho na šibenici. Er. P. 301., 489. Pavel na areopag veden byl. Sš. Sk. 205. V. někoho na meze. Vš. Jir. 402. Svatým slovem lidi na dobrú cestu vedl. Pass. 226. Jižto když vediechu na muky. BO. Cěsta, ježto vede na púšť. BO. Když ji před súdci vediechu. Dr. v. 60. Nemilostiví katové opět ji (Barboru) před starostu ve- diechu. Pass. 36. (Hý. ). A zjímaní vedeni budou mezi všechny národy. Sš. L. 193. Ty ny vedi proti Polanóm. Rkk. 31. Vedl jej před kněze. Rkk. 44. Lid v hromadu voditi. V. V blud vede důvěra; Někoho v záhubu. Sych., v pokušení v. Jg. Trojmoc dvoučlenu rovná se trojmoci části první, pak trojná- sobnému čtverci jejímu vedenému v čásť druhou... Šim. 126. V boj vedi mé sbory. Rkk. 17. V. někoho u vězení. Kat. 2656., Hus I. 56. Běda, ktož jiné zlým příkladem v hřiechy vede; Ďábel své sluhy v zlé vede. Hus II. 302., 348. (Tč. ). Plné stáje vedou v ráje. Prov. Tč. — co, koho v čem (při čem). Rodičové mají v tom skutečnou práci v. Kom. V lovích práci v. Jel. Vedl vás v jeho cestách. Št. Vedl ho v sloupu oblakovém. Br. Obchod v něčem v. V. Aby při soudu svou spravedlnosť v žalobách i odpovědích v. mohl (kn. Tovač. ). Pr. Pyšně v čem si v. Kom. I ve při z toho vznika- jící činně sobě vedl. Ddk. II. 227. Práci v něčem vésti. Abr. z G. II. 115. Anička ve své odpovědi před se vede, že jí ty čáry dala připravené. NB. Tč. 247. Jak prvoapo- štolé pro sebe v té věci si vedli. Sš. II. 20. — co, koho, se čeho nač, na koho (čím jak, kde). Něco na dobré; obilí na velikou cenu v. = dražiti. V. Kmen na štěpí v., V., keř na loubí (na odry). Us. Bude-li chtíti ten, na číž dědiny se právo vede, tomu odhádání odpor činiti má...; Pakli by ten, na kohož se právo vede, těch příčin před úřadem nepokázal; Tehdy se bude moci na své správce v.; Tu má napřed v. se každý na ty dědiny, kteréž se ve správě ze jména jmenují, a cožby se na těch dědinách nedo- stalo, tehdy teprv má se v. na jiné dědiny. Zř. F. I. C. XXX., XXII., G. IX. Vedu se toho na dsky, beziehe mich auf die Land- tafel. Gl. 361. Ta věc mne na to vede. Kom. Kdož by na koho před soudem co vedl buď řečí n. svědomím (svědectvím). Pr. Náklad nač, D., na kostel v. Vrat. Stížnosť nač v. Kom. Války na záhubu v. Mk. Na někoho pozornosť vésti. Us. Dch. Důvod na to po- vedu slovy. Kos. Ol. I. 249. Chtěl na ni ta- kovou neslušnosť v. BN. Ona vedla hroznou ktetbu naň. Us. Vk. Pořád sa mi to na mysl vede (staví před oči). Na Zlínsku. Brt. Vésti nějakou duši ďáblovi na ofěru (někoho du- ševně kaziti). Ehr. Má se na dědiny právo vésti. Vš. Jir. 189. Pravila, že jí dány byly (klenoty) od Václava ze Svojšína a na to i svědky vedla jest; Chtěl zde pány, celú radu podtrhnúti veda je na to, by zrušili zápis v městských knihách. Arch. III. 338., IV. 356. (Šd. ). U Kaifáše svědkové na něho fa- lešní vedeni. BR. II. 123. Že mi mé zboží nespravedlivé držela a úředníky vodila na to; Vedu se toho na úředníky i na knihy úřední, na landfrid i na pány, na jeho list, na plný vyšší úřad, na panský nález. Půh. I. 224., 225., 229., 254., 327., II. 99., 101. Tu páni mají nalézti, na koho mají sprave- dlivě vésti; On se vede na její svědky; Tu jsem se musil právem zemským naň v.; Po- ňovadž se obapolně na úmluvčí vedú, mají je postaviti na posudku. Půh. I. 264., II. 66., 198., 454. (Tč. ). Přidúce k nemocnému ihned vedú ho na to, aby najprve Bohu odkázal, totiž jim (kněžím); Pakliť sě k tomu žádný ze jména, jenž by toho chtěl na mě vésti, nezastaví, tehdyž...; Oniť vědie, kteří Če- chové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli. Hus I. 310., III. 275.. 282. (Tč. ). Na něčí statek se v. (xabaviti jej). Zříz. zem. — co (se nač, na koho), proč. Kdož ty dědiny prosoudí, nemůž so pro nesprávu na svého správci v. Zř. F. I. C. XVII. VI. zř. 17. Tedy se můž v. na ty dědiny pro ne- správu třetinú výš, ius suum exequi ob evic- tionem in bonis illis ultra duplum. Vl. zř. 137. Žalobník žalobu vede na obžalovaného pro slyšení věci od jiného; Žalobník na mie- stě ženy svej k němu žalobu vedl pro to pochválení. NB. Tč. 250. Skrze zboření té zdi na nás veliké žaloby vedli. List z r. 1447. Vedla skrzevá to neslýchanou melu. Mor. Šd. Štvrtý stojí u maštale, rukama lomí: Za čo som já, můj božíčku, muzigu vodil? Sš. P. 317. Mikuláš z Prachňan mnohé práce a starosti vedl pro Horu Kutnou. Dač. I. 345. Mohl by se vésti pro nezprávu. Vš. Jir. 189. Pavel více ze všetečnosti lidu než pro nějaký soud na areopag veden byl. Sš. Sk. 205. Kázáním veliký náklad vedl. Št. Na muky pro nevinu někoho vésti. Kat. 2985. — co proti komu. Škaredé věci proti sobě vedli a vyhledávali. Dač. I. 176. I kázali konšelé, aby žalobu vedli proti sobě. NB. Tč. 280. JMti praveno tam o mně, že já proti, JMti i proti zemi zde vedu. Arch. III. 297. Proti němuž mistr J. Hus vede písma st. i nového zákona, že nejhorší člověk lepší jest než ďábel. Hus III. 241. — co za koho, za co. Při za někoho v. K své při něco za průvod v. Jg. To on za málo si vede (po- čítá). Bern. — co, se, si (kdy, jak, podlé, vedlé čeho, bez čeho, po čem, čím, pod čím, zač, si s čím, v čem, při čem, na čem, z čeho, přes koho). Podlé úhelnice kouty v. Kom. Život podlé své vůle v. V. Vše se mu podlé žádosti vede. D. Život bez starosti a práce v. V. Vede se mu vše po struně. Aug. Poručil jsem při svú... uro- zenému pánu N. na zisk i na ztrátu, tak aby již na místě mém při mou vedl soudem před p. hejtmanem. Tov. 151. Od vyjití dvou nedělí po výpovědi... má appellující v šesti nedělích appellací sobě k místu v. Kol. 35 Více věcí pod jednou relací v. Vz Obeslání. Pr. Voditi někoho za nos. Us. Vz Sliboval. Us. Dch., Lb. A já chodil, leda chodil, leda děvče za nos vodil. SŠ. P. 240. Viděli jsme, ano obžalovaný vede vuol za rohy. NB. Tč. Vésti si s poklidem. Dch. Vedli sobě při této synodě lidé nejšpatnější s největším hlukem. Ddk. II. 275. Za ručičku si tě k oltáři povedu. Er. P. 294. Svó miló za roko vodíl. Brt. P. 106. Včilej mosím ko- líbat, za ručičku vodívať, hulaj, bélaj, malé. Brt. P. 80. Vodili se za ruce. Us. Za obojek ves svět vodí. St. skl. I. 131. Svój život v dobrém vedúce. Výb. II. 18. (Pass. ). Ku pohanským modlám všemi činy někoho v. Anth. I. 55. Povedu si koho na provázku. Sš. P. 576. Posilám ti lásku po provázku a konopu po holi, aby se ti vedlo po voli; Že si z múdra vedeš, že si z múdra chodíš a robit neumíš. Sš. P. 514., 547. Podlé kom- paktat své náboženství vedli a řídili. Čr. Aby tam vedla prádlo v čistotě (hleděla si ho) Us. Vk. Řečník když jemu písař svědky po dskách jmenovati bude, má je vésti po jednom až do všech. O. z D. Jeden přes druhého nářek vedou. Us. Brt. Koně, vola na oprátce, prase před sebou na provaze vésti. Us. Má se v. třetinú výš. Arch. V. 73. Kdyby byl sobě vedl po moudrosti řeči (Pavel), obávati se bylo. Sš. I. 165. Po svět- sku a hříšnu si vede; Vede důvod od vět- ška k menšku; Velitelé v osadách římských po římském právu řízení města vedli; Aby představenci a náčelníci církve podlé pří- kladu jeho (Pavlova) péči o stádo svoje vedli; A právo královské po otrocku veda. Sš. II. 216., L. 125., Sk. 195., 235., 265. (Hý. ). Ukazuje pravidlo, podlé něhož ona vedena býti má. BR. II. 1. Život v nečistotě vésti. V. Týmž pořadem něco dále v. Zř. F. Pyšní, lakomí a zvláště smilní, zapomenouc věčného pokoje, nevedú skutkóv svých v duchu svatém, ale k práci ohavné s ďá- blem; Aby po své vuoli lid vedl svú cestú; Málo jest u dvora papežova božie pravdy, již by vedli vedlé zákona božieho. Hus I. 136., 406., II. 112. Rozkošný život beze vší práce na úsilí a krev robotného lidu v. Chč. 375. Stav vdovský v modlitbách v. Chč. 451. Vyvolení synové boží vedeni bý- vají duchem svatým v skutcích svých. Hus I. 463. Sv. Marek v udávání okoličností nej- živěji a nejmalebněji si vede; Jako apoštol v epištole naši hned při samém pozdravení si vede. Sš. Mr. 3., II. 6. — při čem. Ta- kovou práci při slovu božím veda. Bart. II. 15. Vede si při tom něžně a útle a s po- korou. Sš. II. 13. — co, se komu. Dobře si svou věc vede. V. Dobře se mu vede. V. Vede si nářek. Th. V. komu ruku (při psaní). Us., T. Oslu když se dobře vede, tehdy jde na led tancovat. Us. Dal se tedy Lipolt vésti vznešenějším podnětům. Ddk. II. 385. A když mi se vsě takto vede (se daří). Us. Nám se to nic vésti a dařiti ne- chtělo. Ler. Jak se ti tam v Brně vedlo? Us. Šd. Ako sa ti vodí? Sl. ps. 43. Řeč učitelům vede (Pavel). Sš. II. 26. (Hý. ). Bože môj, šak sa mi zle vodí. Sl. ps. 91. Mysleli si, že to už jeho obyčej veselým byť. i keď sa mu zle vodí. Dbš. Sl. pov. I. 413. Děkujíc pánu Bohu šťastně se nám vede. Pal. Dj. IV. 2. 340. Mé lidi nutil, aby jemu desátek vodili. Půh. II. 436. Vede si ji (opici = jest opilý). Us. Vrů. Stížnosť sobě v. Us. Dch. Náš pán, náš král jede z Opavy, vede sobě hrubé vojsko, samé husary. Sš. P. 762. — co, se s kým. Ob- chod s někým v. Har. Se ranou se nešťastně vede. V. Vedou se s ním. Us. Skutky s roz- umem vésti. Troj. Nečistoty s ženami vésti. Martim. Vésti s někým tovaryšství, s úřa- dem jednání. Šm. Ach Bože, můj Bože, co sa se mnú vodí (se mnou se děje), že mia každý člověk zdaleka uhodí? Sš. P. 402. A tak si s ňú hore vedla, žádnému ju dat nechtěla. S. P. 134. Začal som sa s diev- čatkami vodiť. Sl. ps. 185. S pannami se vodíte. Er. P. 389. Jenom se budete s ga- lánama vodit. Sš. P. 560. Vybral sa i on na poľovačku a všetkým činem sa mu s tou liškou tak vodilo, ako jeho bratrovi. Dbš. Sl. pov. I. 10. Keď sa každú chvílu s iným milým vodzíš. Sl. ps. 85. Kdo s opilci se vodí, brzo bez kabátu chodí. Moravan 1878. 57. Dávaje jí tu vinu, žeby ona na jeho ženě pěknú řečí základ vymluvila slibujíc s ní živnosť vésti. NB. Tč. 223. Turek ne- přestával s císařem válek vésti. Dač. I. 191. Osly s drvy vésti. BN. Dobré sa mi s ním vodí, len že mä za nosom vodí. Mt. S. Lépe jest ženu k hrobu nésti, než se s ní k od- davkům vésti. Prov. — Vz Opilec. — co, koho, kudy (po čem, čím, přes co, skrze co): po zahradě, Us., po polích, po lese, Rk., po pravé cestě. Us. Každý můž vodu po svých gruntech vésti. Vl. zř. 496. Budeme sa vodiť po lúce. Dbš. Obyč. 154. Vésti vodu žlabem, stokou, strouhou, tru- bami; větry štolou do dolů. Us. Vys. Pů- vodem a radou úředníkuov vedena jest voda struhami vnově zdělanými. Dač. II. 3. Veď nás po té svaté cestě. Sš. P. 789. Aby duše lidské poustkou života vedl do zaslíbené země. Sš. Sk. 84. (Hý. ). Na trubách, po nichž se voda vede na hrad pražský. Arch. I. 511. Z Moravy vede cesta do Vagovce přes Strážnici. Ddk. III. 51. Opavou vedla cesta do Polska. Ib. IV. 130. V. někoho drsnou cestou. Č. Ustaviv sobě mlýn i vedl naň vodu skrze mú obec, skrze mé zboží. Půh. II. 409., 538. Muž zlý vede ho cestú nedobrú (Šal. prov. ); Túto modlitbú zprávě boží sě porúčieme, aby nás ráčil pravú cestú vésti. Hus I. 260., 325. (Tč. ). — co za kým. Někoho za sebou voditi, auf Jemanden ein- wirken; jej klamati, betrügen, täuschen. Us. Dch. Hněv žalosť za sebou vodí. Č. To je čtvrtý rok, co ty za mnou chodíš a mě za- rmoucenou za svým srdcem vodíš. Čes. mor. ps. 184. Jož teho mládenca po krchově nesó, jeho nejmilejší za ňém k hrobu vedó; Dyž tys nechcela, mělas mně povědít, měľas mě za sebou dvě leta nevodit. Sš. P. 79., 262. (Tč. ). Cf. V. se s kým. — koho, co odkud kam. Nz. Ta si z toho vede (mnoho si na tom zakládá). Us. u Rychn. Čsk. Chy- stej, pane, púta, vedeme rekruta z té mo- ravské dědiny. Čes. mor. ps. 255. Jož teho mládenca do hroba vložili, jeho némiléší dvá vod hroba vedli; Z daleka se vedeme, novinu vám neseme. Sš. P. 79., 740. (Tč. ). Kde najdu cestičku, kde jakú stezičku, která vede přímo ze světa? Obec. ps. Šd. Tři kúpím provazy a káži jeho katovi vésti z jednoho rynku na druhý a káži jej obě- siti, syny níže a otce výše. NB. Tč. 237. Rod svůj od koho v. Us. Důvod vede z ne- možnosti a z nemístnosti takto; Vede důvod od nemožnosti a neshody; Ze slov těch ne zlý důkaz se o tradici vede; Nový důvod pro vyslyšení prosby za ně vede Pán z jich hodnosti a zásluhy o syna. Sš. I. 49., II. 27., 184., J. 264. Zdali pak důstojenství počátek z těchto dob vede, není sice zji- štěno, ale podobá se velice ku pravdě. Ddk. III. 11. V. někoho z města na popravu, na muky. Pref. 298., Výb. I. 298. Z řeky po trubách vodu do ulic vésti. Troj. 93. Lidi z hřiechóv vésti. Hus I. 433. — koho po kom. Zpraveni jsme, kterak při nás nepo- hnutě stojíš i s přáteli, jiné po sobě vedeš. Dač. I. 128. Ten člověk všecky lidi po sobě vede i táhne. Anth. I. 80. — co atd. jak dlouho. Jméno vladaře vedl po tři léta. Us. Do smrti kletbu na ni vedl. Us. Vk. Tu jej náš šuhaj porozprával všetko, ako sa mu vodilo od malička. Dbš. Sl. pov. I. 22. Taková svatá kázeň za dlouhé časy po apoštolech vedena byla. BR. II. 81. b. — kdy. Už i louka zkvětá, kde sem tě vo- díval minulého leta. Mor. ps. Tč. Ještě na sklonku léta 1179. vedl si vítězně; Tudy vedl r. 1108. své vojsko. Ddk. IV. 33., 133. (Tč. ). Vz Co jak. — se. Věc dobře se vede. D. Jak se vede? Us. Ať se šťastně vede. V. Takž vede se i oné vyšehradské listině. Ddk. II. 320. Neveď se tak (= jdi volně), máme daleko. U Kr. Hrad. Kšť. Kde se dobře vodí, tam se dobře (rádo) chodí. Pk-, Tč., Šd. — si (jak). V. si = počínati si, cho- vati se, býti. On si dobře vede. Sych., Ros. Vedla sobě, vedla, jako samojedna, s vy- soke stoličky na nizučku sedla. Sš. P. 382. Vedl si nad svůj stav. Vede si jako malé děcko. Us. Vrů. Šafářova dcera, ona sobě vede, ona sobě myslí, že pro ňu král jede. Sš. P. 699. Brzo pykal Benedikt toho i jal sobě opět vésti co papež. Ddk. II. 159. (370. ). Vésti si hanebně, nenáležitě, skoupě a skrbně, pyšně, zdařile, mravně, chvali- tebně, udatně, pokorně, vážně, mírně, V., zpupně, Kom., směle, hrdě, Us., slavně, vy- soko, útratně, hrdinsky, mužsky. Cyr. Vede si (hněvá se) až hrozno. Us. V. si poctivě, pokojně, moudře, rozumně. Bs. V. si ne- dbale, nešetrně. Us. Dch. Vedl sobě pansky; Pyšně si vede a v paty ho zebe. Brt. S. 44., 76. (Šd. ). V. si nejapně. Pk. V. si hrdo (pyšně), nízko (skromně). Mt. S. Vysoko se vynáší, zhůru sebě vedě. Sš. P. 386. Pro- tivníci počínali již sobě v. směleji; Tento počal sobě zase v. neposlušně; Vedliť sobě tam ukrutně; Obleženci vedli sobě chrabře. Ddk. II. 356., 257., 289., IV. 24. Nedivte se, se Slovenskem že si pyšně vedu. Hdk. C. 5. Lukáš v udajech chronologických velmi chudě, hubeně a skoupě a jenom všeobecně si vede; Když nezištně sobě vede; V od- sečných větách a zámlkách sobě vede ža- losť; Ještě sobě zas naproti tomu v záslu- hách skrovnějí vodí; Stručně jen a krátce při tom sobě veda; Přísněji a ostražitěji sobě vedla strana druhá. Sš. Sk. 186., 241., L. 186., II. 13., Mt. 205., 257. (Hý. ). — si co. Stížnosť si vésti. Kom. Hoře si vede (hořekuje). Bern. Vede sobě žalosť. Sš. L. 186. — si co do koho. Stížnosť do ně- koho si v. Us. — si kde. Při stole mírně si vedl. Pam. kut. — si proč. Pro tak malou věc tak si vedl (se hněval)! Ros. — co od koho. Při od koho v., den Process im Namen eines Anderen. V., J. tr.. Er. Kdož z těch lidí, kteří od jiných pře ve- dou.... Zř. F. I. Cf. Vésti co odkud. — se o čem. Aby se ohledal, kterak by se vedlo o dobytku. Martim. — že. Ale ža- lobnice před se vede, že jí ty dva zlaté dal; Anička vždy vede, že by ona jí ty čáry dala. NB. Tč. 32., 248. — se supin. Vedl koně plavit, kovat. Us., Šd., Ksm. v Moravanu 1878. 108.
