JménoJméno == nazvání atd. Jménem soudu, im N. des Ger. J. tr. Hrůzy, jimž není jmen. Kká. K sl. j. 5. Učinil to jen pro j , ut aliquid fecisse videatur. Dch. Byl vládcem dle jména toliko; J. zeměpisné, čelední. Šmb. St. II. 220., 267. Namazal jim chléb máslem, jen coby to jméno mělo (málo). Us. Dbv. Dali jí vše, jen co na světě j. nese. Us. Msk. Nesmíš dávať nikomu žádné mino (nadávať mu). U Rychn. Lúbí sa mi tvoje jménečko; Enom mně ostalo po tobě jménečko. Sš. P. 270., 362. Dávala (před námi) vinu jedné zde jménem Junákové; Žaluje na Hanuše, neb kterak jemu koli pravé jméno jest; Švagra svého jménem Valchéře. NB. Té. 48., 49., 133. Pohoním Ryška, jakž mu křestně jmě říkají. Půh. II. 92. jmě tvé, jmene tvého. Ž. wit, 5. 12., 44. 18. Jmě. Hr. ruk. P. 34., 150. a j., BO. U řeky jménem .... BO. Jemuž jmě Anselmas. Sv. ruk. 159. Nikdy jemu jména sem neslýchal než Vejhák. Arch. I. 183. Aby se bálo (srdce mé) jmene tvého. Ž. wit. 85. 11. Jeho matka Johanna jmě jměla; Nezapřel jsem tvého jmene. Pass. mus. 404., 430. Jednej jmě bylo Agathona. Pass. Pa- mětliv budu jmeni tvého. Bž. 109. Hora Ararath jménem slovieše; Pro jmeno božie; Ten jmeno Stilfrid mějieše. Výb. II. 10., 19., 39. Hanslův syn jménem Jalil. Pč. 24. Jmeno božie nadarmo béře; J. božie k pří- saze béře. Hus I. 82. Nechtie jmieti jmene křesťanského; Osvěť se jmě tvé; Jemuž jmě bieše Josef; Královým jmenem. Št. Kn. š. 8., 46., 80., 156. Přehled národních jmen v jazyku slovanském. Vz Šf. III. 415. a n., Mus. 1835. IV. Jména božských bytosti a nemocí, náčelníků, nebožtíků, od- porná. Vz Šrc. 408., 410., 407., 409., otroků. Vlšk. 263. J. staročeská, vz Hš. Dod. I. 2. č. 6. a 7., jm. osobní, 6. č. 19., jm. osob, řek atd., 2. č. 6., jm. na mincích, 2. č. 5., jm. měsíců, 2. č. 6., neduhů a bylin, II. 41. č. 266., str. 44. č. 281. J. na pečeti viece se váží nežli znamení. Cor. jur. IV. 3. 1. str. 391. Hádanka: Co jest tvého a čeho lidé více užívají než ty (jméno). Km. 1886. 718. — Str. 645. a. 12. ř. sh. za Os. přidej: Vz Rodový. —Ib. 22. ř. sh. za Hrač přidej: V 2. vd. navrhuje: Petrovým, vz tam str. 11., ale širší sbor Matice čes. rozhodl se pro: Petrovem. — Ib. 15. ř. zd. za -ův přidej : Vz Ů. — Jm. v -o odvozená od jmen ženských v -a skloňuje lid dle Ryba: Marjanko, y, m., Hromadko, y, m. U Jič., u Skutče, u Tábora. Ant. Mikenda a Stč. — J. křestní, jsou-li bez přívlastku, mají též -ovi, jinak -u: Dej to Petrovi, k sv. Petru. Bž. 80. — Str. 646 a. 14. ř. sh. za slova přidej: Na otázku čí odpovídají v Podluží vždy plu- ralem : Jan Trubačových, dívča súsedových, to jsú koně starostových. Též se říká: me- nujú se Benešových. V Nové Vsi je chlapec Košútkův, děvčica Košútkových.Vz -ka, -ěna. Brt. — Na Moravě tvoří se jména manželek ode jmen manželů příponami -ka (?ka), -ěna, -ca; lašsky a částečně i vsacky: -ula, -uvka. Mazáč — Mazáčka, Šesták — Šestáčka. Vz -ka, -ěna, -ica, -ula, -ovka, -uvka a celý článek v Brt. D. 147. — Pozn. Příkladem jmen vlastních spravují se též obecná jm. živnostníků: gazda — gazděna, posel — po- slena, mlatec — mlatcula, kovař — kovarka, bača — bačuvka. I jm. krav: lysena. sivěna, lysula. Ib. — Příjmení mor. mužská od- vozená od křestních jmen ženských. Jména taková jsou dosti časta: Apoleňák, Běťák, Dořák, Františák, Hadvižák (Hadviga), Ma- řák, Marušák, Polušák, Poleksiňák, Petrušák, Veruňák. Znamenají-li nemanželské syny jako na př. v polštině, čili manžely? V mo- ravských nářečích zdá se, že znamenají pů- vodně oboje. Že i manžely znamenati mohou, tomu nasvědčují některé důvody. Tak na př. má-li manželka samostatnou živnosť a tedy v domě jest osobou důležitější, jme- nuje se muž po její živnosti; bab'ák jest muž babky porodní, pradlák muž pradlenin. V mém rodišti „mynářčík" (mlynářský to- varyš) měl ženu resolutní, Marianu, kteráž domem vládla, poněvadž muž za svou živ- ností mimo dům se zdržoval. Pročež říká se domu posud „u Mariánů", a říkalo se muži vůbec „Marián". Jinde zase muž jme- nuje se Macek, žena po jeho jméně Mackula, ale muži sousedé posměšně říkají Mackulák, chtíce tím naznačiti, že domem žena vládne. Proto jména na hoře vytčená mohla by zname- nati takové muže, kteří pojavše jedinou dceru, dědičku místa, za manželku, nejen její živnosti nýbrž i jejího jména účastni se stali. Též jméno manželčino, v krajině mu- žově neobyčejné, na př. Polyksena, mohlo příčinou býti, že po něm i manžel pojme- nován, jakož některá taková jména u nás skutečně toliko přezdívkami jsou. Že však takové jméno i syna nemanželského zna- mená, i toho jsou důkazy. V Hodslavicích jmenuje se z té příčiny jeden soused Andrys Frančin, a chalupě říká se buď „u Franči - ných" nebo „u Frančáků". Brt. D. 148. — Jména dcer a synů na Mor. Na Laších tvoří se jména dcer od jména otcova zdrobňo- vací příponou jat — jate nebo, a to častěji příponou čat — čate: Janda — Janďa, Tra- gan — Tragaňa, Kula — Kulča, Měrka — Měrča, Sikora — Sikorča, Řehák — Řehača, Janaček — Janačča, Vašek — Vašča, Novotny — Novotňa — tak i Rožnovča (děvče z Rož- nova): To Křenča zpive (= to zpívá dcera Křenkova). Drygałčata, kaj idětě? (= děv- čata Drygalova, kam jdete?). Něviděli stě Štefčaťa? (dcery Štefkovy). Byly srny tam s Vaščatami (dcerami Vaškovými). Obdobné tvary neutralní vyskytují se po různu i jinde na Moravě, na př. na Brněnsku v krajině sloupské: Naše Fráně belo na trávě, Stra- kovo Pepče bode dróžko. Jména synů tvo- řívala se kdysi zbrobňovací příponou -ek, vnuků -ík: Skopał — Skopáłek — Skopalík — odtud tolik zdrobnělín mezi našimi jmény. Někde (na př. v Morávce u Frýdka) posud se tak děje: Tošenovan — Tošenovanek, Měrka — Měrečka, Škoła — Školečka. Jinde jmenuje se syn i dcera jménem křestním a přídavným přisvojovacím jména otcova: Jan Mičků, Rozína Filova. Brt. D. 148. — Tvary jmen rodinných na Mor. Jméno rodiny vyjadřuje se pluralem jména hospodářova, a to způsobem několikerým: 1. Obyčejným tvarem nominativu čísla množného: Kde tu bývajú Jurásci (Jurásek), Tomečci (Tomeček). Tak ve Strážnici a v okolí a po různu na Valaších (v Liptáli). — 2. Nominativem tvo- řeným příponou -é: Kde tu bývajú Kožíké (Kožík), Petré (Petr), Hozé (Hoza), Trlicé (Trlica). Byli u nás Kožíci (synové, neb otec a synové). ,Hospodáři' znamená jedno- tlivé otce rodin,,hospodáře' rodinu hospodáře (šafáře) panského. Kováři jsou jednotliví řemeslníci, kovářé rodina jistého kováře; taktéž ševci a ševcé, šenkéři a šenkéřé a j. Tak na Zlínsku, na podhoří valašském a po různu i jinde. — Pozn. Na Březové na uherských hranicích táží se též: Kdě tu bývajú Šimké (Šimek), Jantelé (Jantelík!), Janké (Janků!), ale týmž tvarem i odpoví- dají na otázku: „Čí jsi?" Taktéž: To je Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké, Jura kováré (kovářův); ano i: Bol som u Šimké, u Jantelé, u Janké; ale: Šol do Šimkuóv, do Janteluóv, kdežto se jinak v té příčině předložky k užívá: Iděm k bra- trovi.— 3. Nominativem tvořeným příponou -jé, vyjmouc po hrdelnicích, kdež jest pří- pona i: Domaráďé (Domarád), Žitochvosťé (Žitochvost), Krúpé (Krúpa), Janíci (Janík). Tak na Záhoří, na Vsacku a na Rožnovsku (srovn. na str. 67.). 4. Nominativem tvoře- ným příponou ja: Lebánkova (Lebánek), Gelova (Gelo), Kuricja (Kurica), Skokaňa (Skokan). Tak na St. Hrozenkově. — 5. Nomi- nativem tvořeným příponou -ovci: Bubení- kovci (Bubeník), NedúchaJovci (Nedúchal), Húserkovci (Húserek). — Rechtorovci (ro- dina učitelova), panáčkovci (farář a jeho domácí), stařečkovci (dědeček a babička). — Ostatní pády tvoří se takto: Děti sú u staře- čkovoů, idu k Miklíkom (Miklíkovci), k Hruš- kom (Hruškovci), vykládáł o Miklíkoch, šéł z Miklíkovcama, z Hruškovcama, mezi Juřenovcama a Tomáščíkovcama (t, j. mezi chalupou Juřenovou a Tomáštíkovou). — Tak na Slovensku pomoravském a na Do- lácích. — Na Klobucku vyskytuje se tento tvar z pravidla jen v instrumentale před- ložkovém: Kováříci — pred Kováříkovci, Staňci — za Staňkovci. — 6. Nominativem adjektiva přisvojovacího: Kde tu bývajú Kolínkoví (Kolínek), Zavadilovi (Zavadil), Chalupoví (Chalupa), — rechtorovi, paná- čkovi. — Tak na Záhoří a na Laších. — 7. Genitivem adjektiva přisvojovacího: Kde bývajú Noskových, Filipovičových, Moty- čkových, Vaculíkových. Zimkových majú štvrť. Naši Kučerových ti jináč neřekli (pravila žena o svém tchánu jménem Kučera). Před Ivičových, za Bělochových. — Tak na Podluží, při uherských hranicích a po- různu i jinde. — 8. Genit. s předložkou u: Kde tu bévajó o Vemětalu, o Nováku vo- zijó hnuj (t. j. Novákovi nebo-li hospodář Novák vozí hnůj), u Buršu, u Hájku. Pudeme k Hájkum, k Pokornum (Pokorný), k No- votnum (Novotný). — Tak většinou na Hané a na západní Moravě. Vz Brt. D. 138. — 0 rodě jmen na Mor. 1. Rod jmen podstat- ných v nářečích se různívá jednak od spisov- ného jazyka jednak v nářečích mezi sebou. A. Substantiva téhož tvaru jsou různého rodu a) mužského: kúpel, kancelář, kŕč (křeč), zerz (rez), postel (vał.), pec (laš.), pac (laš.). — Rodu mužského jsou jmenovitě místní jména, kdežto v nynější řeči spisovné říkajíc den ode dne feminin tu přibývá: Pešt (do Peštu), Parýz (do Parýza), Vídeň (do Vídňa), Tře- bíč, Holomúc, Kroměříž, Holíč, Lulč (do Lulča), Čejč (na Čajču) a j.; b) rodu žen- ského: řetaz — řetázka (val, uh.), obyéaj (val., uh.); c) rodu středního; ranní, jitřní. B. S různým rodem mění se též tvar sub- stantiv a) rodu mužského: bot (bota), roz- marýn (rozmarýna), jar (val., jaro), myšlenek (laš., myšlénka), dět — děta v. děťo (laš., dítě), fazol (Blatnice porn.); b) rodu ženského: noclaha (uh.), łoža (uh.), stupňa (Jič.), mo- tyla (Jič.), pałacha (laš.), podešva (č. pode- šev, m.), tvaružka (laš.), klarneta (laš.), per- gamena (laš.), šátka (Jic. laš.), vlňanka (laš. = vlňák), šnuptychla (laš.), kapišona (laš.), litra (laš.), klapeta (laš. = klepeto), játra (Jič. jed sem játru), jeď = jedi (laš), žaluď — žaludi (val.), ovoc — ovoce (val., laš); c) rodu středního: strnadlo (pom.), strnádko i strnádka (uh.), iskerko (laš.; slov. isker- ska = bellis perennis), brlo (laš.), brko (uh.). — 2. Na Starojicku a na Laších, zvláštěv části moravské a na Frýdecku dívka ne-vdaná mluví o sobě neutrem. Taktéž mluvíse neutrem k ní a o ní. Všude na Laších za-choval se tento způsob aspoň o třetí osobě,když se mluví o děvčátku: Hdě si byuo,Manďa? Byuo sem na úce, obracauo semseno (Hodslavice). Šak už sem stanuté(= už jsem vstala). Já sem sa ho už na-prosiuo (ib.). — Ptal jsem se v Hodslavicíchděvčátek, jak které je (t. j. jak se jmenujekřestním jménem), i odpovídalo jedno:„Ternu je Anděua, ternu Mila." A na otázku,čí jsou: odpovídala: Já sem Zelenkovo, toje Kubovo a to Kopečkovo. „Naša dívka,"pravili mi v Morkově, „má 26 rokůch a myma dycky tak pravíme: Hdě si bylo." —Rodiče i vdané dceři tak říkají, kdežto jinío ní rodu ženského užívají. Sama mladážena nesnadno té změně zvyká, a s počátkuse tím i stydí. — 3. Rodu středního užíváse i o věcech jiného rodu, jakož i osobách,když se mluví s opovržením. Vrčí to pomě (pes). Neumí to ani zazpívať. — 4. Jm.brach jest f. i o muž. osobách ve rčení:Milá brachu! Brt. D. 162. — Jména zvířatopatřená přívlastkem mívají za nom. pl.akkusativ jako neživotná: sivé voly, vranékoně, mladé ptáky, drobné raky. Mor. Na-opak neživotná u přirovnání se životnýmipřipodobňují se k nim: Chlapci jak hřebíci,jak válci. Oni sú takovi trami. Brt. D. O j.podstatném a přídavném vz Brt. D. 161-163.O jménech zdrobnělých na Mor. vz Brt. D.149., 153. — J. dědičná rodů šlechtickýchzjevují se po prvé za krále Václava I.(1230.— 1253.); měšťané počali osobovati sije teprve v 16. stol. zhusta. Pal. Rdh. I. 116.Popis strčes. osobních a křestních jmen.Vz Mus. 1832. I. 60. atd. 187. atd., Pal. Rdh.I. 115. — 128. Rozbor etymologický místníchjmen českoslov. Vz Mus. 1834. IV. 404. atd.,Pal. Rdh. I. 128.-141. — Str. 646. b. ř. 22.zd. za Podstatný polož: Bž. 65. a násl.,Pomístný, Pojmový, Složený, Prvotný, Po-množný, Pojednotný. — Ib. 17. ř. zd. za mě-síců polož: a národů: Čech, Němec. — Ib.13. ř. zd. za Živa polož: b) většina jmenodtažitých označující stav a vlastnosti: ne-moc, nouze, ctnosť, statečnosf atd. Bž. 71. — J. = pověsť (str. 646. a.). Já jdu na pořádek a ne na jméno. Us. Pakli by prve zlé j.jměl. NB. Tč. 120. Dražšieho nic nenie jmene do- brého; Střez se jmene zlého. Dal. 76. Sbožie a rozkoš přestane, jedinéť dobré jmě ostane; Opustě všě po duši, dobývaj jmene ctného. Dal. 105. Ze jména (dle j.) byl věhlasný. Alx. — Ve jménu. V tohoj jmeni, o němž kázal. Výb. II. 6. Ve jmenu tvém. Ž. wit. 62. 5. — Ve jmě. Sv. ruk. 160. (v. 34.). V naše jmě budú k tobě volati; Tobě v jich jmě česť činiece. Výb. II. 13., 18. Na to vem odpoviedámy a v jmě božie za právo nalezujem. Arch. IV. 358. Jdi ve jméno boží. BN. Ve jmeno Jesu Kristovo pozři a viz. Št. N. 179. II. A tak počnu je ve jmě božie; Ktož přijme spravedlného ve jmě spravedlného; Cožkoli budete prositi u mé jmě; Světiti toho svatého den, ve jmě kte- réhož jest založen kostel; Ne ve jmě po- vědieti sluší, s kým jest shřešil. Št. Kn. š. 6., 34., 222., 241., 246., 253 — Ze jména. Jenž ze jmene byl věhlasný. Alx. Vz hořeji u j. = pověsť. Pište židóm ze jmene mého. BO. — Jménem = jmenovitě. A tak aby vždy plnil kázánie jeho jmenem desatero; Protož písmo praví a jmenem sv. Jan; Ktož by kúpil jen tak holý plat a nekúpil něčeho jmenem, s čeho by jemu měl ten plat jiti; Sám nevěda jmenem, čeho žádá. Št. Kn. š. 36., 72., 154., 188.
