1. Říci (řéci, Hus. I1.
Říci (řéci, Hu
s. I. 265
.), v obec. mluvě
říc
ti,
říct, u Uhersk. Hradiště: řéct, Us. Hý
.; 1. os. sg
. řku (zastr. reku), 3
. os. pl
. řkou; tvary: rci
(= řku), řceš, řce, řceme, řcete nebo: rceš, rce, rceme, rcete jsou
špatny a tvary: rčes, řčeš, rče, řče, rčeme, řčeme, rčete, řčete jsou
příliš tvrdé a ne- doložené, proto nahr
azujeme je tvary sloves:
říkati, díti, praviti. Vz Ď. Lehrg
. 248
., Ht, Brs. 258
., Brs
. 17., Bž. 181. Impert.: rci, rceme, rcete; řka, ouc, ouce; řekl (ve složení též:
řkl, vyřkl); řek, řekši, řekše; řečen n. rčen n. řčen, ení;
říkati (zastr
. řé-
kati), al, án, ání:
říkávati, říkávávati; řek- nouti (Ht, Obr. 19.), řeknu, ul, ut, utí. Koř.
re
k. Mkl. B. 421.
V obecné mluvě jest ve rčeních: já
řku, neřku-li, nercili; pak máme:
řek (řekla, řeklo) a inft.
říct; řéct (vz svrchu) a konečně: jakořka, takořka; jinde se užívá tvarů slovesa: řeknouti.
V strč. máme:
budu říci. Št, Přijde druhý, bude řieci
. Nad
armo tehdáž budou říci bídní k horám. V. (Jir.). —
Ř. =
praviti, sagen, sprechen;
jmeno- vati, nennen, heissen;
čísti, lesen (v obecné mluvě);
modliti se. beten (v obec. mluvě);
slíbiti, slibovati, versprechen (zastr.). —
abs. Říkej, místy = č
ti. Pk., Brt., Klš. Jdi a řekni. Br. Já řku, pane strýče
. D. Slyšel jsem jej tak říkati. Us. Dch. Mluví odpoly česky a odpoly německy říkajíc: liko za lyko, hantuch za ubrusec; Pasúc neřku od oběda, ale od jitra mlsně oči nestydatým hledáním. Hus. I. 134., 127. Pro tyto
, řku, a těm podobné příčiny. V. Řekl Bůh: Vydej atd. Br
. Čím dále, vždycky hůře, jakž ona bába řekla. Prov. Jak jsem řekl. D. Řeklby někdo. D. Neřka, neřku = nerci. Žádnému příteli
, neřka nepříteli nemáš se dověřiti. Reš. Smála se řkouc. Jak tam říkají? Sych. A jakž se říká, na lidské mozoly. Br. Říká- vají: Kdo málo má, míň míti bude. Us
. Za zubů, říkají
, chleba se najísti. Kdo dluh dluhem platí, ten klín klínem, jakž říkají, vyráží. Prov. —
co: právo (za právo na- lézti). Chciť říci velké slovo. St. skl. To je co říci (propověď obdivu)! Nelze to na- prosto říci. Us. Dch. Jestli mě ráda máš, dej říkat otčenáš. Sš. P. 581. Ač jsem viděl, však jsem nic neřekl. Us. Hodiny jako kněz řiekáše. Dal
. 94. 14. Nesmí ani slova říci. V. Kdo modlitbu říká leže, Bůh ho slyší dřímaje. Koll. Mše slúžie a hodiny říekají; Ač straka neb jiný pták řieká slova modli- tebná, však v pravdě nemodlí se
. Hus. I
. 44., 308. — (
co)
komu, čemu. Neřekne člověku ani čerte (ani ďáble) a odejde (ne- odpovídaje). Us. Sd. Hoho brachu, tak sme si neřekli (neujednali). Us. Brr. Řek mi to. Půh. II. 345
. Tohle mu já říct (== sotva jsem mu to řekl), už byl voheň na střeše
. Us
. Msk. Děti každému, kohož uzřie, řiekají: tata, mama; Měli by kněžím říci, aby sě jim v jich úřad nepletli. Hus. I. 139., 180. Jak mu říkat budeme? Juž k nám jde můj otec, máti, copak mě budó říkati?; Tenkrát budu říkat tvému bratru švagře; Co sme my si spolem říkávali, dy sme spolem pod oknem sedali; Dycky mi maměnka říkávala, abych si mládenců nevšímala; Té první ří- kají Majdalena, té druhé Kateřina
. Sš. P. 29'.. 158., 221
., 338
., 401., 738
. Řekněte jim, aby už šli. Us. Co tomu říkáte? Us. Ně- komu pravdu říci. Us. Dej si říci; Říkají mně jako jemu
. D. Jak ti říkají? Us. Jak říkají té rybě? Ml. Jak chcete tomuto dítku říkati? Us. Dycky sem ti říkávala, že ta láska není stálá, že svoji nebudem. Nár. pís. Hý
. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. Ty rci svému protivníku. Rkk. Jak čemu ří- kají. V. Vyhrává, ale říkají mu Sázej. — k
e komu. Samuel řekl k Saulovi. Co k tomu říkáš? Kom. Ke všemu říká: Amen (přisvěd- čuje). Prov. Prvej by z kamenja bystrá voda tjékla, lež by moja milá ke mně slovo řékla. Sš. P. 326
. Já jsem k témuž Jakubovi řekl. NB
. Tč. A každým důležitým dějem chce Bůh něco k našemu naučení říci
. Sš. Sk. 21. (Hý.). Sv. Bernarte, rci něco k tomu. Hus. I. 78. Ř, něco k mateři. Kat. 198. (Záboj) krátká slova ke všem skryto řeče
. Rkk. 7. Řekl k něj. GR. Já nemám co k tomu jiného říkati než toliko to, že
. . . Žer. 332. A někteří z zákonníkov řekli jsú k němu. Hus
. II. 309. — Br
. —
co kam:
do očí. D
. Někomu něco do péra říkati (diktovati)
. J. tr
. —
co po kom říkati: po učiteli
. Přísahu po písaři říkal. Tov. 41., Zř. F
. I. B. XX. —
co na koho, nač. Na vězně ortel svůj řkli. Plk. Nevím
, co na to řekneš. Sš. P
. 323
. —
jak. Říci někomu něco
na vlas, na svou duši. R. něco
z paměti. V.
Jazykem naším něco říci. Tur. kron. To vším právem mohu říci
. To mohu říci s dobrým svědomím. V. Říci něco s úšklebkem. Řekl král
po listech, ježto byl jemu poslal. BO. Aby to člověk
podlé pravdy řekl. Us
. Dch. Až pudeš, říkej na hlas (= modli se.) Sš
. P. 394. Řkúe řečí n
. znamením nějakým; To řekl hlasem velikým
. Hus. I. 400., 30. Veliteli, kterýž jsi duchem Svatým
sk
rze ústa otce našeho Davida řekl; Ale rci to se vší silou vše- mocnosti své. Sš
. Sk. 49., 278
. To mohu s dobrým svědomím říci. Us. Co by řekl n
a své panství, na tom ona má dosti míti; Ti řekli na svú víru, že
. . . Půh
. I. 388., IL 7G
. Mistře! v pravdě řekl jsi, že jeden bóh jest; To věda hřiešný má řékati mo- dlitbu, ale ne v hřieše smrtelném. Hus. II. 368
., I
. 337. Ale jedné rci slovem a uzdra- veno bude dietě mé
. Hus. II. 41. —
co o k
om, o čem. Ví mnoho o tom říkati. D. Babička o tom říkávala (čítávala). V Kunv. Msk. Nelze o něm nic špatného říci
. Us. Dch. Sedmé smilství jest hriech sodomský němý, o tom již řečeno jest vedlé písma
. Hus. I. 130. Také v tom súzeni jsú ti, kte- říž řkú o chudém, že dosti má
. Hus. II. 271. Pakli
mezi stranami o těch věcech rčeno není, tehda
..
. CJB. 353.
— kde: na knížce říkati (učiti se čísti). Us.
Mezi námi řečeno. Us. Bf
. Jak na svém místě se řeklo. Sš
. Sk
. 289.
Ó kak by nesměl
před lidmi řéci: Králi, pomoz mi lháti. Hus
. I.109
. Dnes jsem říkal (četl) celé půldne
v té knize, tak se mi líbí. Us. na Mor. Hý. Řekl jest ve své modlitbě Mardocheus. Hus. I. 74. Pan pater pude za mnou, bude říkat
nade mnou (mo- dliti se). Sš
. P. 394. Konšelé nemají žádného ortele říkati než ráno na rathúze. Sob
. 20. O ženo! kde's tu smělost! vzala, že mezi tak mnohými nepřátely tak řéci ses nebála. Hus. II. 105.—
oč. Nedal svědkóm o to nic řéci, než přijal to. Půh
. I
. 212. Ř
. někomu o pe- níze. Us
. Ať jen o to řekne. Us
. Dch. Ber- kovi nic o to neříkal. Žer. Záp. II. 128
. —
(co k
omu) zač. Za
pravdu tobě řieci smějí. Anth. Jir
. I. 149. Riekajíc šorc za zástěrku (
= místo zástěrky), knedlík za šišku. Hus. I. 134
. Za:
Osvěť sě jmě tvé řiekají:
Osvět tvé. Což by úředník řekl za ten les, to má p
. Předbor dáti
. Puh
. II. 618.
— co proti komu. Blaženi jste, když láti vám budú lidé a řkú vše zlé proti vám. Hus
. I. 224. Proti jeho divóv činění řekli sú, že ďáblem ďábly vymietá. Hus. II. 197. —
co, koho čím. Ktožby nechtěl, pokrytcem jej řkú. Št. N
. 228
. Co se tím chce říci?
šp. m.: Co tím řečeno? Co tím chcete říci? —
kdy. Zlí řkú
v súdný den, že naděje jich zma- řena jest. Hus. I
. 86
. A pro tu svobodu věrní spolukřesťané
na mši řiekají tu mo- dlitbu
. Hus. I. 355. —
co komu skrze koho. Buoh die křesťanom zvláště, což jest řekl někdy židóm skrze Isaiáše
. Hus
. I
. 129. Vz
R. jak
. —
proč. Královi
z toho (— pro to) nic neřečechu. Dal. 137. Pro Buoh mu rci. GR
. Vz Ř. kdy. —
s infinit. Litoval zlého, kteréž řekl (---- slíbil) učiniti jim. Br, Řekl mi plniti a toho neučinil; Řekl mi to učiniti; Tu mi jest byl řekl odvaditi od žida bez mé beze vší škody; A to mi řekl vrátiti; A řekl mě na ničemž nezklamávati; Řka se o to se mnú smluviti; Opat ty svo- body řekl přede pány provésti
. Puh
. I
. 132., 154., 162., 192
., 223., 294
., 604, —
adv. Rie- kej právě a patři k smyslu. Hus. I. 308. —
že. Řekl mu, že by to popisoval (sobě po- znamenával). NB. Tč. Řekl, že zaspal. Us. Řekl-tě Ježíš, že zloději jsú a lotrové; Hřešie proti synu, kteříž řkú, že ne všech věcí múdře stvořil. Hus. I
. 220., 185. Řekl mu, že se chce s ním o to dobrotivě smluviti. Půh. II
. 97. Kterak smieš řieci, že já jsem horší než každý ďábel? Hus. III. 245. —
aby. I řekl mi žid, abych před těmi počet učinil. NB
. Tč
. Řekni mu, aby už šel. Us. —
ať. Rci, ať tito kameni chleby budú
. Hus
. I. 179.