Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:5   Strana:0322


    Zavázaný
    Zavázaný; -zán, a, o, verbunden. Z. rána, Us., uzel. Sych. Z. dluhopis, vinkulirte Schuld- verschreibung. Dch. Pavel se zná, že jest peníze přijal od syna jejieho z-né a zape- četěné a bez pečeti jest jich nechtěl Pavel. NB. Tč. 83 Má z-ný svět, kann nicht vor- wärts. Us. Šd. A vodili ho se zavázanýma očima. Us. Šd. Jakoby ústa z-ná měl. BR. II. 96. b. Z. statek. Vš. Jir. 256. Zámkové království byli zavázáni. Bart. — čím. Pouť štolou z-ná bývá nejstálejší. Er. P. 189. Byly panny, byly, pěkně si chodily, vlasy měly učesané, pentličkami z-né. Pck. Ps. 40. — kde. Kteréžkoli zaviežete na zemi, budú zavázáni i v nebi. (Mat. 18.) Hus III. 217. Přijali peníze v uzlíku z-né a zapeče- těné. NB. Tč. 83. Šátek na hlavě z-ný. Us. Šd. — jak Tkanice nepevně z-ná povoluje. Us. Dch. Měla šátek na babušu z-ný. Slez. Šd. Na slučky zaviazano sa lahko rozviaže, Na hrdúsky nesnadno. Na Slov. Zátur. — Z. = povinný, verbunden, verpflichtet. — k čemu. Čas k odpočinutí z. Jel. Vévoda byl mu zavázán k takové vděčnosti. Ddk. III. 216. Pro úřad svůj, kterým sem z-zán k spravedlnosti; Páni biskupové jakožto landfrýdníci jsou z-ni k zřízení zemskému. Žer. 328., 344. Nejsi zavázán k poslušenství; K témuž zavázána sú kniežata i páni, po- něvadž mají moc od Boha. Hus. I. 91., 469. Z-ný k něčemu z dluhu. Št. N. 303. — čím. Svou ctí a věrou z. Mus. 1880. 142. Pan Michal jest zavázán vězením králi. Dač. I. 49. Z. přísahou. Lpř., Ddk. IV. 197. Někomu věrností z-zán býti. Jir. Anth. I. 3. vyd. 9. Službou z-ný. Dch. Smilstvie (jest) prvé mezi svobodnú a svobodným, jenž nejsta zavázána ani manželstvím ani přirozeným přátelstvím. Hus I. 196. Z. službou a po- vinností, poslušenstvím. V. —komu (proč). Zplněním tohoto přání budu vám zavázán. Ddk. V. 185. Protož móž býti, že otec bude viece z-zán synu, než syn otci a zase též. Hus I. 152. Pro dobroděnstvie veliké jsme zavázáni rodičóm, abychom jim milostivě odplatili. Hus I. 148. — v čem. Jedné v dobrém máš poslúchati svého vyššieho a ještě ne ve všem dobrém jsi zavázán. Hus I. 91. — z čeho, zač, Jem. für etwas haften. J. tr. Z-ný k něčemu z dluhu. Št. N. 303. — s infinit. Z-ni jsme každého při právích a svobodách zůstaviti. Let. 259. Nejsi z-na poslúchati. Hus I. 91. — Z. = zavázalý, složitý, silný, zavalitý, untersetzt, stämmig, stark. Kram. — Z. Dala mu vajce; ale keď ho prehltnul, nastrašila ho, že to vajco bylo zaviazané a tak aby hotovil sa, že zľahne a bude mať chlapca. Dbš. Sl. pov. VI. 75. Zavázati, váži, víži (zavázám, Ros.), važ a věž, váže (íc), al, án, ání; zavazovati = vázaje upevniti, zatáhnouti, zu-, verbinden, verknüpfen, mit einem Bande befestigen; v jedno pojíti, zahrnouti, umfassen; ujistiti, na slib vzíti, verpflichten, verbinden; za- staviti, zavaditi, verpfänden, verschreiben : se = zaroditi se, sich ansetzen; slíbiti, ujistiti koho slibem, přísahou, sich verbin- den, sich verpflichten. Jg. — abs. Syneček praví: Hlavěnka bolí, zavaž, panenko, ať se mně zhojí. Sš. P. 120. Ještě tieži (táži se), zavazuje-li bezděčná přísaha? Hus. I. 107. Kateřina zakazuje(veselosť), sv. Ondřej za- vazuje. Slez. poř. Šd. — co, koho: zástěru, ránu, nohu. D. Z. víru (zavaditi, sein Wort zum Pfand geben). V. Z. statek (verpfän- den, verschreiben). Exc. Chvála oči zava- zuje a činí slepého. Mor. Té. Zavázavši pe- níze řekla. NB. Tč. 79. Dělaj, kate, jak máš dělať, moje očka zavazovať. Sš. P. 158. Po- smievali se mu zavázavše jeho oči. Hus II. 79. — co, koho, se komu. Z. někomu ránu, ruku. D. Těžko lidem hubu z. V. Aby všem ústa zavázal a zašil, musil by mnoho plátna míti. Prov. Z. si někoho. V., Kom. Dočkej, až si zavážu leknicu. Slez. Šd. Hlava mě bolí, vezmi šáteček a zavaž mi ji. Pís. slez. Šd. Ci ti zavázali (dítěti křtě- nému)? Us. Prečo si mi, moja milá, zavia- zala svet? Ja som ti ho neviazala, viazaľs si ho sám. Sl. ps. 159., Sl. spv. II. 60. Za- viazal sa mu svet (zle sa zamiloval, oženil). Mt. S. I. 112. Vydala sa, iba čo si slobodu zaviazala. Ib. T. 112. Mať moja za dvoma šuhajky zatvárať mi nedá, za dvoma mi nedá, za tretím mi káže, jaj Bože, prebože, tým mi svet zaviaže. Sl. spv. VI. 108. Treba mu jedno črevo zaviazať (o žroutovi). Na Slov. Zátur. Česť, vieru mu zavázal, že ho nechce v ťažobě zanechati. Sl. let. V. 246. I ciesařově Mti sme řekli, aby neráčil našeho žádnému zavázati. Arch. III. 13. — co, koho kde Provaz někomu na hrdle z. Háj. Na své hlavě vše zavazovati. Fil. zám. Štr. Šátek na krku někomu z. Us. Mnoho na sobě zavazovati (svémyslným býti). V. A potom žeby na tom statku zpráva zavázána byla. VI. zř. 519. Které hřiechy zaviežete na zemi. Hus I. 29. Na smrtelné posteli ho zavázal. Har. Něco v růšce z. Ms. alch., Krab. Žádnej na svém rozumu nezavazuj. Sdl. Hrad. II. 18. Ani na hejtmanech ve krajích co zavazovati bude bezpečno. Pal. Děj. V. 2. 314. Ne ha- leřík poslední, jejž jest babička v šlojieřku zavázala, aby ani lapka am zloděj jí ho ne- vzal, ten haleřík ludař a zloděj na ní vy- lúdí. Hus I. 220. — koho, se čím (komu): povinností, slibem; zavázati se tovaryšstvím někomu, slibem manželským. V. Svým zbo- žím někomu se z. Zlob. Někoho dobrodiním si z. k něčemu. Někoho ctí a věrou z. Er., Václ. VIII., Faukn., Zř. F. 1. B XXIVX , Bart. IV. 8. Žádnému ničímž zavázáni ne- zůstávajíce. Nar. o hor. a kov. Všecka ob- vinění začátek berou a pocházejí z povin- ností těch, jimiž jsou sobě jedni druhým zavázáni. Kol. 16. Z. se přísahou někomu k něčemu (někoho sobě). V., Němc, Šmb. S. II. 23., 227., Ddk. 220, 435, III. 179., 206., V. 150., Čr., BO. Hlavěnka mě pobolívá, zavaž mně ju červeným šátečkem. Sš. P. 604. Prečo zavazovali daktorým bôžikom očí ? Č. Čt. II 380. Budem pívat na zdraví pana faráře, kerý nás štolou zaváže. Čes. mor. ps. 280. Z. se někomu poplatkem, věr- ností, Šmb. S. 1. 370.. II. 241., slibem, Ddk. III. 229., Dač. I. 74., Abr. z G., Arch. II. 35., III. 392., záplatou. Žer. Záp. II. 155. Z. se králi dědičným nápadem. V. Ducho- venstvo chtělo se tou volbou z. císaři. Ddk. III. 273. Z. pentličkou vlasy. Er. P. 434. Smluvili sou některé potřeby, kteréžby od pánův a rytířstva chtěli míti a tím řeč svou naposledy zavázali, jestliže by se jim to nestalo, žeby nechtěli ku právu zemskému stávati ani na sněmy jezditi. Pal. Děj. V. 1. 410. Ktož dědice přirozeného nemá, móž sobě vzieti, kohož chce, za dědice, zbožie své jemu dskami nebo kšaftem zaváže. Vš. Jir. 117. — k čemu. Někoho k práci; Vy- svobodiv Israele k té povinnosti je sobě také zavázal; K tornu, aby střízlivě na světě živi byli, zavázáni jsou. Br. Jsem k službě zavázán (povinen sloužiti). V. Z. se za ně- koho k dostiučinění. Er., J. tr. Z. koho sobě slibem k ruce své. Nz. Z. se k pla- cení dluhu. Ml. Z. koho čím k čemu, Jem. wozu verpflichten. Chč. 300., Nz., Dch. Z. se k výpravě do Říma, Ddk. III. 215., k po- platku, k věrnosti a k poplatnosti. Šmb. S. I. 128., II. 256. Kněz nám je (ruce) zaváže k věčné památce. Er. P. 282. Zavazujíce se k víře a k válečné pomoci. Ddk. II. 71. Své zápisníky nebo nápadníky k tomu týmž zápisem zavázal. Vš. 316. Přísahou biskup jej k odpovědi zavazoval. BR. II. 124. Do- broděnstvie zavazuje k odplatě. Hus I. 142. — co čím: provazem; hlavu mokrým šát- kem. Us. — co, koho, se več. Vykoupil nás a tím nás ještě u větší dluh zavázal k sobě. Št. Ob. v. 56. Z-zal mu dvě hřivně ve dva pytle. Hus I. 399. V rukojemstvie se z. Vš. Jir. 334 Všecek statek svój po- ručník sirotkóm jako ve zprávu zavazuje. Vš. 248. Mládež v cvičení moudrosti z. Kom. Ve hřích se z. (zlého se dopouštěti). Chmel., Šm., Háj. — se, koho jak: pod 310* svědomím. Chmel. Pod ctí a věrou, pod přísahou se někomu z. Er., Ddk. III. 32., Let. 72., J. tr. Z. uzlem, V., na kličku, na smyčku. D., na zadrhmo, na psí ucho (stojí-li jedna klička na horu, druhá pak dolů visí). Us. Nad své síly se z. Dch. Z. šátek na podlešku (od čela nad uši do zadu a zpět na Čelo). Us. Rjšk. Nemají sě komu jinému v té mieře službú zavazovati. Arch. I. 226. Též i rukojmě vedlé poručníka svôj statek všecek zavazuje. Vš. Jir. 248. Zbožie své bez miesta přátelóm zavazovati. Ib. 293. Na místě božím tě zavazuji a moci jeho poroučím. BR. II 124. a. A chtěli sú mne i se pod ohněm zavázati, aby . . . Hus III. 252. S osvědčováním a jako s závazkem prosím a zavazuji tě. Br. Chci krátce z. a mluviti (v jedno pojíti, zahrnouti). Ctib. Vysoce se z. V. Také pán má úředníka svého dostatečně z. Zř. F. I. B. XXX. — co, koho kam: dítě do plen, Berg.; pe- níze do šátku, Ros.; mládež do umění. Kom. Z-li mi na ručky pantličky. Mt. S. I. 28. Nemal by do čoho ani štipku soli zaviazať (tak je otrhaný) Pořek. na Slov. Zátur. — co, koho v čem. V tom i potomky a dě dice zavazujeme. Har., Výb. Věz, že nejsi zavázán než v těch věcech, v kterých jsi Bohu z-zán v poslušenství. Hus I. 91. V lásce ho sobě zavázal. Br. Někomu dědictví v dlu- zích z. Ms. pr. kut. Z. se komu v čem. Br. — se za koho = rukojmím býti. V. Vz Z. se k čemu. — co komu kdy: tolar dí- těti při křtu. D. Již před 4 lety přednější země byli jsou se přísahou zavázali. Ddk. II. 342. Všichni spolu s biskupy o vánocích ku křižáckému tažení se zavázali. Ddk. III. 149. Na zelený čtvrtek zavážú se zvony. Mor. Šd. — co s kým. Shovor dôverný s devou zavádza. Sldk. 71. Jak pak se mám proukázať a s tebó si svět zavázat? Není na rok, na dvě leta, než do skonaní života. Sš. P. 311. — proč. Proto prý zavázal Břetislav v spravedlivé péči o Blaho synů svých velmože svědomím jejich. Ddk. II. 179. Vzácnějie je slibem se ku panenstvie pro milosť božie zavázati, Než je tak držeti z dobré vóle. Št. N. 162. Rúchú tvář tvú svatú na smích zavázali. Pass 290. — (se komu) zač. Jsem jim za to velmi zavázán. D. Za vyplnění podmínek z-val se jeho syn a nástupce Fridrich. Ddk IV. 95. — z čeho. Jsem zavazán z té zdvořilosti. Us. — s inft Šestinedělka za 6 neděl krýti se zákonem zavázána jest. Kom. Zavázal se mu zaplatiti. Ros., Ddk. II. 409. Zavázáni jsme tu oběti přinášeti. Br. Zavázal ho přinášeti dary. — že. Zavázal se, že mu zaplatí. Us. Když nezavázali jsú se, že to zdrží. CJB. 381. — Flav. — aby. Br. Zavázán byl, aby to vy- konal. Us. Petr pojčí Pavlovi kopy a za- vieže ho, aby vedlé obecného běhu dal jemu obilé lacinějie. Hus I. 217.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011