1. Hana
1. Hana, y, f., vystavení nedostatku, viny, Tadel. Jakou mu hanu dáti můžeš ? V pravdě není co hany dáti. Já mu nevím žádné hany. Ros. Všemu hanu najde. Kom. Hany hoden. D. Jakú mně, můj milý, jakú hanu dáváš? Mor. P. 389. — H., s dotknutím cti neb s urouháním, porok, Schimpf, Hohn. Hana za hanu, rána za ránu. Č., Lb. Vz Msta. — H. = vada, nedostatek, Mangel, Tadel. Ros. — H. = hanebný skutek, Schandthat. Vše- liké hany páchati. Hlas. Holka bez hany nemá se zač hanbiti, byť se haléřem ho- nositi nemohla, Sych. Vz stran přísloví: Baňka, Česť, Huba, Jazyk, Kobyla, Ocas, Šatlava, Ucho, Ústa, Vidlička,