1. Leč1. Leč, spojka, z le-če. Jest 1. moci roz- lučovací, spojkou výčtu, odděluje protivné sobě věci téhož rodu, které v skutku se sbíhati mohou a znamená a) v otázkách roz- lučovacích: či, čili. Nevím, byl-li jeho žákem leč nic (čili nic); b) ve větách rozlučovacích jest, když mezi členy rozlučenými stojí = nebo, aneb, něm. oder, lat. aut. Chovej dobře zboží svého velikého leč malého (nebo ma- lého). Aneb stojí přede všemi členy, něm. es sei denn — oder, ob — ob, lat. sive — sive. Leč stár, leč mlad, toť každého nalezne smrť. T. Však leč libo, leč nelibo nepřátelům jeho, on kraluje. Zk. Místo indik. stává i imperat. Kdo sám sobě hřímá, tomu bouře nic neod- jímá, leč buď léto, leč buď zima. V druhém členě stává i spojka aneb m. leč: Což kážeš koli, to ze mne vše učiníš, leč mne zahubíš aneb živíš. — 2. Jest moci vylučovací n. vy- míňovací a liší se od leč ve větách podmi- ňovacích tím, že je ve větách vymiňovacích moci zapírací. Stojí: a) po větě záporné, něm. es sei denn wenn, es sei denn dass, ausser wenn, wenn nicht, ohne dass, lat nisi. S indi- kativem, když se věc za jistou, skutečnou po- kládá. Stavitel nestaví nic, leč základy po- loží, aby stavení na čem státi mělo. Kom. Rozkázal (mu), aby prve, leč on se z lovu navrátí, mše nesloužil. V. A my jsme jemu pověděli, aby toho nečinil (těch dětí nepro- pouštěl), leč tu rodičové jich budou, aby snad někam nezašly. Svěd. 1569. Doma, leč s nebezpečenstvím hrdla, zůstati nelze. V. Žádný bezpečně cestou projíti nemůže leč zbrojný a silný. V. — S konditionalem, když se věc za pouze myšlenou klade. Toho úřadu podruhé, leč by od prvního deset let prošlo, nikdo na se nebeř. V. Mimo to klade se, když jméno následuje, něm. als, ne — leč, něm. nur. Nikdy nehrá leč s dobrými přá- tely. — Zápornosť bývá často zakryta v otázce aneb ve způsobu myšlénky. Kdo jest dobrý, leč moudrý a kdo moudrý leč dobrý? Byla řeč o tom, leč bych se byl přeslechl. Přivykli tomu mnozí, aby král málo vládl a rozka- zoval, leč pokud by mu sami vyměřili. Bart. Aniž pokoje a poopravení čekati lze, leč až lehneš v hrobě. Kom. — b) Po větách tvr- dicích: kromě že, jediné že, jediné, jenom. I učinil jim zájem všem stád a koní, leč ně- kteří s koňmi ujeli do lesův (kromě že ně- kteří.... jenom někteří... ). Uhři mnozí hodnou také záplatu v té bitvě vzali, jsouce zmordováni a zajati s několika biskupy, leč kteří z toho vojska před bitvou ujeli. Bart. 224. 7. — 3. Jest moci odporovati, zname- najíc: ale, avšak. To vím, že nebožka pově- děla, že svým dcerám nechce nic odkázati, že jsou odbyty; leč tomuto děvčeti, bude-li jí poslouchati, že jí chce něco učiniti (ale, avšak tomuto etc. ). — 4. Jest moci podmi- ňovati ale řidčeji. Vz Věta podmiňovací. Klade se, má-li se naznačiti, že jediné vy- plněním podmínky ve větě podmiňovací obsa- žené výrok věty hlavní platnosti nabývá. Kos. Klade se: a) Když věta hlavní tvrdicí jest a spojka leč tvrdící smysl v sobě drží a jest = ač. Leč ty sám zahyneš, toť mysl neb duše zahyne. Mudr. — b) Když věta podmíněčná spolu rozlučovací jest aneb dis- junktivní, tedy: leč — leč, sive — sive, něm. ob — ob, es sei — oder, es mag sein — oder. Leč bdí, leč spí člověk, ti běhové v něm nepřestanou. Št. — Ale místo dru- hého leč klade se také: aneb. S konditiona- lem: Lečby jemu země byla velmi líbezná, tuť na rok neb na dvě léta potrvá a potom zahyne (= i když by... ). — Vz Konditio- nal. VI. 3. — Pozn. Spojka ta sbíhá se i ve spojení s jinými částicemi a to: a) leč-li, leč že, leč až, leč když, leč kromě = jediné-li, jediné že, jediné až, jediné když, jediné kromě. Nebyla-lis podobná hovádku, leč že postava rozdílná jest? Přirození ovoce neod- mítá, leč až dozrá, aniž ptáka z hnízda žene, leč když se létati naučí. —b) Spojení jediné — leč = jediné když, j. až, j. že. Mocí sobě těch věcí vzíti nemůžeme, jediné leč co vy- prosíme, to míti budeme. — Zk. — Leč při komparativu vz Komparativ. — Pozn. Nemaje ničeho leč dvou rukou šp. m. leč dvě ruce (i. e. má; v druhé větě jest sloveso kladné). Brs. 98. Vz Než.
