Ostáti
Ostáti, ostojím, ostoj, ostoje (íc), ostál, ostání = chvíli na nějakém místě státi, einige Zeit irgendwo stehen; odolati, udržeti se, státi, aby nepadl, bestehen, Stand halten; byt svůj zachovati, býti, trvati, sein, be- stehen. = abs. Poněvadž spravedlivý ledva ostoj í. Ojíř. Nepij, až voda ostojí. Voda již ostála (není už studená) Da. — kde. Kdož jest, kdoby před tebou ostál? Br. Před tebou neostojí žádný živý. Kom. Před tvým soudem nikdo neostojí. Ojíř. On podllé něho ostoji. U Rychn. Nechť se jak chce uhladí sova, přec neostojí podlé sokola. Č. 2G9. —komu s čím: Neb mnoho s málem kněz ostál (zví- tězil). Dal. — v čem. V bídách svých ne- ostojí, V., v boji ostáti (nezahynouti). Ps. ms. On ve své přímluvě ostojí. V. O. se v soudu (udržeti se). L. Kdo rád sedí v radě, ten ostoji v každej svádě. Dal. IX. 16. Aj v tom boji kdo ostoji, by nemusil klesnouti. K. Br. Ostoj v řadu svého ustavenie. BO. — bez čeho v čem. Bez toho města v dobrém způsobu ostáti nemohou. V. — (komu) na čem (kde). Snáze na soudu božím ostojíš. Kom. Někomu na poli (v bitvě) o. Pulk. Králové moci o. (odolati). Plk. O. se na nohách (nepadnouti; vz Ostáti se). Jg. — proti komu, proti čemu. Ctnosti proti všechněm nesnázem nepřemožené ostoji. V. Protivníci proti vám neostojí. Br. — (se) při kom, při čem. Ostojím při něm bezpečně. Kom. Ostála se (ruka, jeho) při meči (přilnula). Br. — se = udržeti se, sich erhalten. Jg.