PodobnýPodobný = stejné tvárnosti, ähnlich. Vz Mkl. Etym. 47. P., similis. Ž wit. 48. 13. P-ní pojmové, obrazcové. Nz., Jd. Geom. I. 88. P. kuželosečky. Vnč. 31. P. podob- nému se raduje. Bž. exc. — P. = vhodný, slušný. Vz Bdl. Obr. 140. V čas p-ný, tem- pore opportuno. Ž. wit. 31. 6. Kamžby se jim za p-bno zdálo, tam aby rok odložili. Výb. II. 394. Mohlliby se s tebú bezpečně na p-bném miestě sjieti. Arch. VII. 274. Proto by bylo p-bné, aby duch svatý těle- senství přijal. Krist. 2. a. To jest miesto p-bné, abychom (zde) dietě zahubili. GR. Těžce to přijechu bratří, jako za nepodobné súdíce; Nebieše p-né svědectví jejich. Ev. olom. 72., 253. Abychom pánu svému p-nú odpověď dali. Ib. Tyto prvé (knihy) sám klada z své hlavy, jakž mi sej' zdálo p-né; Protož p-né bylo, aby . . .; Viece, než jest p-bno, dobývaje. Št. Kn. š. 1., 20., 156. (39., 154., 158.). — P., wahrscheinlich. St. Ni by se mi to p-bno zdálo, by která v noci cná žena byla na místě nalezena. Sv. ruk. 165. Nenieť p-bno, byť na kříži dlúho pnělo umřelé tělo. Výb. II. 34. — P. = úhledný, hezký. U Domažl. Jrsk. Tyto sirky jsou p-bné, ale ani jedna nechytí. U Solnice. Vk. Toto dobytče je p-bno (zdá se, že se vy- daří). Mor. A Krmela Kebys bola dobrá, ako si p-bná, veru by som ťa vzau, trebas si chudobná Koll. Zp. I. 80. — čemu. Obrazcové jsou si podobni, když mají ten- týž tvar či podobu, ale velikosť rozličnou. NA. Všecko jest p-né Bohu Kanc. — k čemu (čím, v čem). Drk. Hry 125. I zdá se jim k té službě p-ben (vhodný, způsobilý, aptus). Brt. S. 67. Jste k tomu p-ben, Ihr seht darnach aus. Dch. Byli k vojně p-bni (vojenské služby schopni); Ta košile je už k prádlu p-ná (už třeba ji práti). Us. Vk. Ani za peníz není k sobě p-bná (tak zďobaná jest neštovicemi). Črn. Zuz. 56. Neb což jest p-bno k čemu, to vždy jako přilne k němu; P. k dobrému peniezi; Byl by p-ben k Jidáši; Jsi p-ná k Bohu. Výb. I. 171., 346., 941., II. 211. Učinil syny k sobě p-bny. Kruml. 141. b. P. k němu jest. Umuč. sv. Jiří. v. 252. Člověk ke všej čsti p-ný. Hr ruk. 9., 11. Byls tak málo k sobě p-ben, že sú tě ledva za člověk poznali. Pravn. 2350. Nebylo p-bno k tomu, bych v noci byla kromě domu; Kterého víš nerovného, k sobě aniž p-ho. Sv. ruk. 165., 232. Tyto peníze nejsou v ničem p-bny k našim penězům. Pass. mus. 368. Člověk duší svú jest p-ben k Bohu; Utrhač p-ben jest k hadu; Na počátce něco p-ben jest kúkol k pšenici; Bóh stvořil tě k sobě p-bnu; Budeš p-ben k domu, jenž jest bez základu Hus I. 59., 383., II. 61., III. 106., l79. Rúcho p-bné (hodící se) k té svatbě. Št. N. 119. 19. Tu nalezne mnoho p-bných věr ku pravdě; A pak (obilné zrno) v trávu vzroste, ež nikděž znamenie p-ho neostane k tomu zrnci; V čas p-bný k tomu. Št. Kn. š 7 , 28 , 96. — nač. Tak na všetko zloboh Rastislavu kráľu p-ný, aj na hlas, aj na tvár, na celú též postavu údov. Hol. 44.
