Spáti
Spáti. Imper. spite, odchylkou: spěte; spě (íc), Št., Kat., odchylkou spějíc. Jid. 159. Vz List. fil. 1884. 461. Gb. — Cf. Mkl. Etym. 334. a , Šrc. 170., List. fil. 1887. 384. až 385., Gb. Ml. I.164. Nehoda nikdy nespí. Šml. Nespícím práva pomáhají. Arch. VII. 37. Zdrávi spali! Wtr. Obr. 523. Kdo spí, tomu syra nič. Slov. Rr. MBš. Nechá-li se přes noc v hrnku lžíce nebo vařečka, ne- usne v domě kdo ten (ledakdo). Val. Vck. — jak dlouho. Kdo chce mnoho znáti, nesmí mnoho spáti. Hkš. — jak. Spal jako trám (tvrdo), Vck., jako na vodě, Us., jako zařezaný, Dbš., jako v oleji, mor., Šd., sladce. V smutku spí zámek. Vrch. S. na celé kůži (bezpečně). Výb. II. 1208. Kdo chce dobře spáti, poklop dva hrnky na stůl. Us. Spí snem pokoje (dormiunt in somno pacis). Mž. 69. Spí, že by jím mohl hrušky klátiti (tvrdě), Us. Kšť., že by jich něprobudil. VSlz. I. 58 Spali kručmo (kru- čeli, chrápali). U Kr. Hrad. Kšť. — s kým. Kdo se psy spává, s blechami vstává. Us. — kde. Myšlénka jakás na čele spí. Osv. Svět v tmě a páře spal. Smích spal v je- jím obličeji; Do rána spím na jeho srdci; V brázdách vrásek spalo zoufalství; Kde jemu po boku lavina spala v nepokojných snech. Vrch. Spí na psí plachtě (nepokojně). Kšá. Za horami, kde slunce spávalo. Zr. Gris. Spíce v rovích. Ž. wit. 87. 6. — kdy. Kdo v noci nespí, ten chytá prý myši. Val. Vck. — se komu kde jak. Sladce se mu tam spí. Vrch.