Ustlati
Ustlati, usteli, u-lu, ustel, -la (ouc), al, án, ání; ustélati (ustílati, ustýlati), ustlávati, ustélávati = stláním pokryti, streuen, hin- streuen, hinbreiten; postel upraviti, das Bett machen, aufbetten. — abs. Již tam ustlala? Jest již ustláno? Ros. — co: postel, lůže. V. Br. — co čím. Vítr cestu lupením ustlal. Jg. Lůže peřinami. V. Já ti ustlala bílou pe- řinou; Aby mi ustlala peřinkama. Er. P. 230., 141. — co komu. Pěkně jim ustlali. Us. Šd. Není-li ti dobře ustláno, špatně ležeti budeš. Us. Tč. Padej s nebe. padej mrazný sněhu, ustel smrtné lože přírodě. Sš. Br. 192. A přijdi ti v nedělu, lůžečko ti ustělu; Kam jim ustelem ? Jankovi na lavicu. Sš. P. 195., 708. (Tč. ). Tak své skutky Kristus ukazuje, aby nám cestu k následování ustlal. Hus II. 148. U. si, vz Opilý. Jak sobě kdo ustele, tak lehne (vz Mládí); Jak si usteleš, tak si lehneš; Jak kdo si postílá, tak spí. Č. Jak sobě usteleš, tak toho požívati budeš. D. Budu si rosičkou ustýlati, mlžičkou přikrý- vati. Č. — co pro koho: postel nevěstě, pro nevěstu i pro hosta u. — co v čem, kde. Ve tmě usteli lože své. Br. U. někomu v ko- moře, v zadním pokoji. U. někomu v návi bydlo. Alx. Máte-li nás rádi, ustelte nám lože v tej novej komoře. Sš. P. 155. — co komu z čeho: Dceruška je v komoře, sćěle (stele) tam bílé lože. Z čeho by ho ustlala? S sebú peřin nevzala; Stel mi milá, stel mi bílé lože, ustel mi ho z té červené růže. Sš. P. 85., 185. (Tč. ). — co, čeho kam. A ty mně usteleš podušenku pod bok. Sš. P. 508. U. slámy pod krávy, na zem. Us. Tč. — jak. Ten má teď špatně ustláno, der ist jetzt schlecht gebettet. Us. Dch. Měkce si u. Us. Dch. Zle si ustlali. Hus II. 245. Chtějí sobě bez pochyby bezpečně u. Žer. 327.