Vůkol m
Vůkol m.: v uokol (= v okol). Vz Vůbec, Vůči, V, Bž. 215. — V. = kolem, okolo, dokola, ringsherum. V. obejíti, oplésti, hle- děti, V., sebe hleděti, seděti, ležeti, státi. D. Kyrysaři v. pancířem oblečení. Kom. V. trůnu. Kom. Město leží v. v moři. Har. Kázal všem v. sebe státi. Smil. — V. = bez po- nětí kola n. okrouhlosti, v tom kraji, in der Gegend, wenn es auch nicht ringsherum ist. Země v. úrodná; v. země porty bezpečné. Har. Lidé proti nim vůkol šli. Skl. II. 300. V. jíti (= světem, umgehen). Výb. 741. Ne- přátelé se v. hemží. Dch. Po zemi pak v. a v. u města leží lid královský. Žer. 18. Oheň před ním půjde a páliti bude vókol všecky nepřátely jeho. Hus II. 12. — Něčím n. s něčím vůkol jíti, german., lépe: za- nášeti se, zacházeti s něčím, obírati se, mit etwas umgehen, sich beschäftigen. Jg. S čáry vůkol jíti (čarovati); lstivě se mnou v. jdeš; se lstí, neupřímně, nevěrně a neprávě s někým v. jíti; jak se s právy obírá a v. jde; ukrut- níci toliko mocí v. jdou a té užívají bez práva. V. Ale oni Čechové pod obojí s uráž- livou válkou v. jdou. Skl. II. 469. S jakými obmysly ona (strana odporná) v. jde. Skl. IV. 268. Že jest s takovými věcmi neslušnými v. nechodil. NB. Tč. 115.