2. Žizň
2. Žizň, ě (žizni, vz Žízeň), f., žizn, u, m., žizeń, zně, f. ŽiznB, vita, m. živznB, tedy z koř. živ (živu, žiji), ň jest přípona a z se vsulo, vz Ň. Schl. — Ž. = život, das Leben. Končena ž. Slov. Phld. IV. 528. O sloven- ských Tatrách a slovenskej žizni. Ntr. 180. — Ž. = úroda, hojnosť, dostatek, plnost, die Fruchtbarkeit, Fülle. V MV. nepravá glossa. Pa. Z obilé zemského i žiznu (zde masc.) jejího. Bibl. Boč. f. 107., BO. Pole tvá napilnena budú žiznem. Ž. wit. 64. 12. Daj nám všem, Hospodine, žizň a mír v zemi. St. skl.— Dal. Cf. Bdl. Obr. 115. K nemu putujte, ku stromu žizni večitej na hody. Hrbň. Rkp. A že by na věky věkom mohli v něm bezpečně přebývati, kdyby v něm tolikú zásobu s žizň měli. Troj. (Výb. II. 142.). Bude v zemi ž. Dal. 12. A pole tvá naplněna budú žiznem, et campi tui reple- buntur ubertate. Gloss. 13. stol. Mus. 1879. 533. Ut ostenderent ubertatem, aby ukázali žizen; Nuž aj přijde sedm let velikého žíznu po všie zemi (fertilitas, úroda); Ve všem dobrém skutce bude žizn neb hojnosť; Přišla jest žižeň sedmletá (úroda). BO. Všechna sbožie od tebe moc i sílu i žizň berú. Pravn.