Kukus
Kukus, u, m., z něm. Kux a to z českého kus, díl, podíl na horách, ]/lí8 horní majet- nosti; na Slov. tříza, Plk., tříže, Am., střlat. coxa. Vz více v S. N. — K. lesní (jejž držitel dolů n. huti držiteli lesu za bezplatné do- dávání dříví (lesu) k horám n. k huti na svůj náklad dělá. Vys. — K. bratrský (v prospěch pokladnice bratrské dělaný). Vys. — K. dědičný (jejž držitel dolu pro majitele po- vrchu zemského za škodu děláním dolu uči- něnou na svůj náklad náhradou dělati musí. Der Erbkux. Vys. — K. obroční, díl obroční. K. n. díl zameškaný: jehož držitel v určené době uloženého příplatku nesložil. Vys. — K. svobodný (pro dobročinný ústav, špitál, kostel, školu atd). K. špitální, školní, zádušní, k. k záduší. Vys. K. si koupiti. Vys. Čtyři dědičné kukusy na svůj náklad dělati a pavo- vati (bearbeiten). Er. Kukusy dělati, zakládati. Smlouva Ferd. I.