Pupek
Pupek, pku n. pka, pup, u (zastr.), pupík, u, pupeček, pupček, ečku, pupíček, čku, m., něco vypuklého. Strsl. ????. Mkl. aL. 98. Der Auswuchs, Anlauf. P. na chlebě. — P., jízvovitě naznačená prohlubina téměř ve středu břišní kůže, pocházející ze zakrnění pupečně šňůry a jejích obalů, der Nabel. Vz S. N. P. dítěti přeříznouti. BO. Tak se lek, až mu p. změk. Litomš. Dř. Bába dětem pupky řeže. V. P. zavázati. Vypučení, průtrž, protrženina, výhřez pupku. Šp. Má p. na pateřové kosti (i. e. na zádech; říkají o člo- věku bez břicha). Mor. Tě. Tys letos za- vázal pupek. Vz Omlatek. V Kunv. Msk. — P., na ovoci, konec květu, to místo, kde květ byl, der Butz, die Rose. V. — P., pupku podobný nástroj. Zděř s pupkem u bě- houna. Us. — P., v horn., hák připevněný k táhlu, der Krums, der Stangenhacken. Us. u Příbr. — P., bradavice střely, die Geschoss- warze. Čsk. — P. panenský, saxifraga um- brosa, der Jungfernabel, Steinbrech, rostl. Strany významů technolog, vz ještě Vys. 246.