Šťáva, šťavka, šťavička
Šťáva, šťavka, šťavička, y, f.; instr. šťavou, vz Brána. Š. = míza, der Saft. V, 144. Š-vy (hurnores) jsou podstatné kapalné nebo docela tekuté součástky těl organic- kých sloužící nejvíce k jich výživě. Roze- znáváme š-vy bylinné (succus) a šťávy zví- řecí. U rostlin jest to hlavně míza. Š-vy zvířecí: voda zvířecí (blastema, cytobla- stema), míza (chylus), š-vy vymíšené (se- creta, excreta: sliny, žluč, střevní, břišní a žaludeční moky, semeno, mok předstojnice, mléko, mok oční, maz ušní, slzy, sliz oční, pot, moc, lejno atd.). Vz S. N. Š. v rostl. sok, succus, der Saft, všeobecný název všeli- jaké kapaniny uvnitř v rostlinách jsoucí n. na povrch vytékající. Š. oblanová, cambium, das Kambium. Rst. 70. Š. sklípková, liquor cellularis, der Zellensaft, kapanina jako voda čistá ve sklípcích nikdy nescházející. Rst. 7 , 503. -- Š. stromová, koniklecová lihová, hroznová (víno), z máku pro spaní, mlíčná z jahůdek, Rostl., D., Us. (Jg.), žaludková (Magensaft), Krok, výživná (zažitina, Nah- rungs-), mléčná (mléčina, Milch-), Pž.; ze švestek při sušení jich se vyvíjející: kecanda, kocanda, kyndule, š. stromů: míza, miska, míždí, Šp.; akacová, pravá n. aegyptská, alkermesová, bezová, borovičková, bylinná, citronová, jalovcová, lociková, malinová, trnková, Kl., rivisová. Us. Š. buněčná, ža- ludečná. Vz Schd. II. 154., 353., Kk. 5. Š. ovocná, od pečeně, k pečeni (der Braten- saft), prsní (lék). Us. Dch. Š-va jablková, jahodová, octová, pomerančová, třešňová, višňová. Hsg. Š. rakoviny, der Krebssaft; mikterová. Nz. lk. Š. čeřená, lučená, der Scheidesaft. Pta. Vz Tresť. Kadidlo, pry- skyřice — jsou šťáva (míza stromů jistých). Kom. J. 124. Mízu, šťávu pouštěti. Šp. Ne- hledej na šťávě loje (cf.: na žábě chlupu). Smil. Usmíval se naň jako vlk na šťávu. Dělati někomu na něco šťávu (sliny, lasko- minu. Vz Mlsný). Č. — Š., na Hané = zel- nice, der Küchengarten. — Š., na Slov. == šťáv, šťovík. Plk. Vz Šťavel.