KročitiKročiti, vz Mkl. Etym. 131. — kam: blíže, Vrch., k ohni. Kká. Když dietě do sieni kroči. Výb. II. 22. — co. Dievča krok kročí, idú o ňom řeči. Ht. Sl. ml. 214. — kudy. Přes práh kročil; Zahradou kráčel. Us. — odkud jak. K-la skokem s olym- ských vrcholů. Lpř. Sl. I. 20.