Louditi
Louditi (zastr. lúditi), 3. pl. -dí, luď, il, děn a zen, dění a zení; loudívati = vábiti, lákati, vnaditi, locken, ätzen, berücken, fan- gen, einnehmen, lockend bethören; klamati, täuschen; se = kradí přijíti, přikrásti se, plaziti se, schleichen, einschleichen. Jg. — koho kam. Vždy ho k sobě loudí. Ros. Lakota, ludiec k sobě, die. Št. Když ho k tobě loudili. Er. P. 183. Ty jsi mě loudila na ponebíčko. Er. P. 200. Loudil ji až na rozcestí. Er. P. 488. Myslivec zvěř do jam loudí. Kom. — co komu odkud. L. komu peníze z kapsy. Us. — kým, čím: = kla- mati. Zlé-li lúditi lidmi, horšíť jest lúditi Bohem. Št. Abych jimi (dudami) holky loudil. Er. P. 258. Vz Št. N. kř. 113., 114., 213., 77., 146., 237 — se. Loudí se co liška z da- leka. Pk. Myslivec po lese se loudí = krade se, chtěje vysokou zvěř stříleti, geht pürschen, weidwerken. Šp. — se kam. Smrť se k nim loudí na každou hodinu blíže. Vlk se ke mně sem loudí. Er. P. 75. Liška z lesa na kuřata se loudí. Us. Loudí se jako zloděj na jarmark. Č. — koho čím. Loudí ho jako dítě malovaným vajíčkem (klame). Č. — co na kom. Loudil na něm kus chleba, housky (chtěl, aby mu dal). Us. L. na někom peníze, Ml., statky. Chč. 376.