1. Vyviti (co, se) odkud (jak1. Vyviti (co, se) odkud (jak). Lehce v. se z něčího objetí. Hrts., Jrsk. Člověk se vyvinul z rány předvěděné, Rd. zv. 1193. Z toho se vyvinuli zámyslem ošemetným. Krnd. 173. Smúti sě slyše, ž' nechce vyvi- núti od smrti, k níž sě byl blíže. Alx. BM. 4., 17. — se čím. Hnilobou vyvinuje se nezdravý zápach. Us. Pdl. Třením vy- vinuje se mnoho tepla. Kk. — se jak. Názory o bozích vyvíjely se na základě zpěvův epických. J. Lpř.
