Blýskati
Blýskati, blyskati, kej, kaje, al, ání; blýsknouti, kni, knul n. kl, utí; blýskávati. Vz Blyštěti. B. = blesk činiti, glänzen, schimmern. Neosobně: Blýská, Har. Což tam blýská! Ros. — čím. B. zlatou zbrojí, Br., nahým mečem, V., zadkem = otrhaným býti. Ros. Má milá košiličkou blejská. Er. P. 118. Očima blýskaje návěští dával. Kom. Lab. 82. — na koho. Až šavle budou na vás blejskat. Er. P. 443. — se od čeho. Selky se od zlata blejskají. Er. P. 93. — se kde, v čem. Blýská v jeho hlavě (má ji prázdnou). L. Blýská se v odění. Troj. Peníze ve vodě se blýskají. Us. — se z čeho, odkud. Jiskry s očí še blýskaly. Br.- se kde. Často u něho se blýská (dochází k němu). Rk. B. se před kým = ukazovati se. D. — se. = třpytěti se, glänzen, schimmern; blitzen, wetterleuchten. Meče, oči se blýskaly. Troj. Blýská se. Když se blýská, hrom bije. Kom. Kámen se blýská. Us. — se na co. Ráz na ráz blýskalo se. Ml. Blýská se na čas. Us. — se skrze co, kudy: oči skrze škrabošku se blýskaly. Nt, — Vz Blyštěti.