Řebro
Řebro. Cf. List. fil. 1878. 207., Mkl. Etym. 274. a. Ž. krční, Hals-, nepravé, costa spu- ria, pravé, c. vera, volné, c. fluctuans. Ktt. exc. Ako za jedno rebro viseť ako za oboje (vše jedno). Slov. Zátur. Vyjal žebro z boku jeho. Sš. P. 38. Budú ti rebra lámati. Sl. ps. Šf. II. 136. Za rebra si nabral (byl bit). Slov. Mt. sl. I. 98. Ten koník blejská že brama (je hubený), ale dobře tahá. Us. Kšť. Raději chci za ž. viseti, než bych si ho vzala. Sk. Nemá pod ž. (co jísti). Us. Kšá. Vzal ho pod ž. (dal mu štulec). Žebra by mu spočítal (je hubený). Us. Tkč. — Žebra = čásť zvířete, die Wand. Škd. - Ř. listů = každá podélná čárkovitá žebrovitá vyvý- šenina zvl. na listech a plodech. Čl. Kv. XXX. Cf. Rst. 527., Kk. 26., 196., Schd II 190., 324., Žebro. Ř listní, Blattrippe, f. Šp. — Ř. klenební. Zpr. arch. VII. 75.. NA. I 50. Ř. lodí. čsk. Ř. mostní, Jochband, n. Nz. Ř. koše, nůše. Us. Ř. okenní (v chrámu). Zl. Praha. Ř., die Windsprosse, -scheide beim Windrad. Nz. Plát u lopaty bývá po délce sesilen žebrem. Šand II. 46. — Ř. = krkoška, krátká dřevěná ohnutá trou- bel valašská (z jalovcového dřeva). Us. Džl., Rgl., Jrsk., Tkč. Řebrobránicový, phrenicocostalis.