Vinouti
Vinouti. Cf. Mkl. Etym. 389. b. — co, se kam. Někoho (v lásce) k sobě v. Kyt 1876. 51., Hrts., Vrch. Růži k rtům v. Us. Ruce k obloze v. Kká. Někoho k prsům v. Hrts. Chudé do svého domu v. Št. Kn. š. 86. Čechuov v radu nevinu. 15. stol. Vz D. Gesch. 273. — odkud jak. Z objetí se's jemně v-la. Kyt. Oblak, jenž se z ka- ditelnic vinul výše sloupem bílým. Vrch. — kudy. Kolem šíje límec se vinul. Hdk. Vedle zahrad vinul se potok. Osv. Pěšina lesem se v-la. Šml. Skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine. Nrd. Kosm. ps. 59 — kde. Žlábek, v němž se provaz kolem kotouče vine. Mj. 81. Mezi zlatem úrod černé vlny vine. Kká. K sl. j. 148.