ĎábelĎábel, bla, ďáblík, a, ďáblíček, čka, m., z řec. diaßoloq, utrhač, pomlouvač; hlava čertův, belzebub, zlý nepřítel, zlý duch, pokušitel, svůdce. Der Teufel, Satan. Ď. ho posedl. Ďáblem n. od ďábla posedlý. V. Ďábel pýchy. Ďábly vymítati, vyvrci, vyháněti; ďáblu sloužiti (hřešiti). Us., Jg. Ďábel mezi nimi zavichřil. Vz Nesvorní. Č. Utíká jako ď. před křížem. Vz Bázlivý. Lb., č. Číhá naň jako ď. na hříšnou duši. Vz Msta. Č. Čert jako ďábel, jsou oba černí. Č. Čert na ďáblu jede. Č. Čert ďábla přinesl chocholatého. Vz stran přísloví: Stejnosť. Č. Hřích ďáblu smích. Č. Když ď. byl nemocen, sliboval býti dobrým a když pozdraven, ďábel horší než prve. Č., Pk. Co nemůže ďábel dovésti, to baba vše hledí svésti. Lom. Horší než d'. Ne tak špatný ď., jak ho malují. (I nej- horší člověk mívá dobré vlastnosti). Lb. Bohu služ a ďábla nehněvej. Ďáblu dvě svíčky, Bohu jedna (zlému více nadskakují). Vz Ni- čema. Ďábel nespí. Kde ď. nemůže, tam babu pošle. Při kostele má ď. kaplici (zlé všudy). Dal duši ďáblu. Tluče se jako ďábel po pekle. Tluče sebou jako ď. v pekle. Vz Hněvivý. Lb. Na krejcar jako ď. na duši. To jest celý ďábel, ten chlapec. Ď. ho tam vnesl. I ďáblu ji z hrdla vydře. Musí míti ďábla v sobě (čaruje). Má ďábla v nose (štvaný). Ký ďábel! jaký ďábel! (kdo!). Jg. Vzal ho d', za starý dluh ( = ničema umřel). Vz Ničema. Lb. Ď. má mnoho cukru a hřích činí sladkým. Ď. tobě do toho ( = nic). Vz Kat. Ďábla! u ďábla! Smrdí jak sto ďáblův. Po ďáblu nás uctil (zle). Jg. — Vz Čert.
